Pásli ovce Valaši
Jeli jsme pást ovce do Beskyd. Není opravdu mnoho míst, kde se provozuje agroturistika a zároveň by ubytovávali psy. Našli jsme horský penzion Severka ve Valašské Senici, kde končí cesta a za lesem je slovenská hranice. Valašská Senice je v jižní části Beskyd u Bílých Karpat, kousek od NPR Pulčín - Hradisko. Málokdo ví, kde to je. O to větší to byl ráj. Ne co do luxusu, ale do pohody. Severka je na polosamotě nad vesnicí. Na tomto horském statku se vyřádí dospělí a ještě víc děti. Manžel si podojil krávu a stal se na den bačou pro stádo 7mi ovcí. Tříletá dcera si pásla svá 3 maličká jehňátka a krmila je mlíčkem z lahve. Pak si chvíli zajezdit na ponících, pohladit osla, podrbat kozy, tahat kočky a kdo s čím chtěl, mohl kdykoliv pomoct hospodáři (např. přihnat kozy z pastvy nebo vyčistit stáj). Večer opéct kýtu na ohni a hrát na kytaru. Krásný jiný svět. Jiné starosti a jiné životní hodnoty. Majitelé mají penzion spíš jako hobby než jako živnost - spousta práce za levné služby.
Pokoje jsou zrekonstruované a velmi prostorné, ke každému patří vlastní sociální zařízení přes chodbu. Stravování je domácí: ocenila jsem čerstvé mléko, vlastní máslo a sýry, nadýchané moučníky a výbornou teplou kuchyni, kterou paní kuchařka připraví i pouze pro 2 osoby (je daný 1 druh, není menu). Kdo ovšem nechce jídlo v penzionu kupovat, má bezplatně k dispozici společnou kuchyňku. Nápoje jsou v lednici a na pivo pípa – každý si natočí a vezme, co chce, a sám si zapisuje svůj lístek. Prostě důvěra, která se už moc nevidí. Důvěru mají majitelé i k zodpovědnosti pejskařů – že nenechají raťafáky plašit zvířata na statku (např. ovce se hodně bojí) a uvědomí si, že zde bývá hodně dětí. A že včas nahlásí loužičky apod., hlava se přeci netrhá. Jinak mohou psiska i do jídelny.
Při tomto prodlouženém víkendu jsme měli ještě jeden skvělý zážitek – výlet na Pulčínské skály. Netušila jsem dopředu, co nás čeká a zpětně obdivuji skoro horolezecký výkon malé dcery, obou starých jezevčíků i sebe v 6. měsíci těhotenství. Všichni jsme asi půlkilometrový úsek mezi kameny ručkovali s nadšením a hrozně jsme se nasmáli. Teda míň se smál manžel, když při výstupu zpět mu usnula dcera na rameni a nesl ji až do pokoje. Psí stařešiny by si bývaly daly výstup klidně znovu.
Martina Pupcsiková
www.dovolena-se-psem.cz