Nedoceněná Česká Kanada
Slon v porcelánu
Česká Kanada mi na pomyslné mapě cestování po Česku chyběla a o kráse této oblasti jsem slyšela báje. A protože jsem před rokem podlehla kouzlu mařížské keramiky, objednala jsem apartmán přímo v Oáze Maříž rovnou nad keramickou dílnou.
Odjezd se nám zkomplikoval, protože jsem se pustila do záchrany nemocného kotěte z jednoho kravína (nemohla jsme se dívat, jak tam všechna koťata zemřela na nemoci nebo byla přejeta traktorem) a tak jsem ke psům objednala i pobyt s ním. Napsali mi, že vítáni jsou psi i kočky, vše bez poplatku za pobyt a že se už na smečku těší. Jenže kotě Matěj bylo nemocné víc než jsem si myslela, dva týdny bojovalo až skončilo týden na kapačkách. Cestou do Maříže jsme to brali přes veterinu na hospitalizaci....
Apartmán v Oáze Maříž nám vyrazil dech: přátelští lidé nám otevřeli dveře od prostorného, krásného, výborně zařízeného bytu, vč. detailů pro mimino jako postýlka, lehátko do vany, spací pytel. Ani základní potraviny nechyběly. U domu bylo velké dětské hřiště, v zahradě kozy a osel a samozřejmě na každém rohu možnost malování keramiky: v dílně, na zahradě, u rybníka ...
Psiska směla všude: do vedlejší restaurace i do dílny, bylo jen na majiteli, zda si troufl vzít psa mezi vysoké regály plné keramiky. Pohoda! V osm večer se zavřela dílna, personál odjel a my osiřeli v jediném apartmánu. Štěkací zlozvyky našich psí dam by nikomu nevadily. Kočky by zde měly ráj a páníčci výborný manipulační prostor proti případné útěkové povaze.
V restauraci vařili dobře, i když jsme měli silně zredukované menu: kuchař hraje v kapele a zrovna měl koncert, vařil tedy číšník jenom něco, ale i on vařil chutně :o) Psi různých velikostí, plemen a věku se poflakovali všude. Uvnitř spalo na zemi malinké štěňátko, kterému byl ještě celý výlet putna, na zahrádce pod stolem loudil labrador a moje 8mi měsíční holčička Stela krmila cizí cane corso. Hrozně se řehtala, když její malá ručička i s chlebem mizela v obrovské tlamě. Evidentně to byl dobrák.
Hořkosladké Slavonice
Druhý den jsme jeli do blizoučkých Slavonic. Krásné město plné pejskařů. Teda mohli by po sobě lépe uklízet, hromádky na chodníku nebyly důstojné malovaných domů.
Sedla jsem si na náměstí na kafe v černých brýlých, protože jsem bohužel vedla s veterinou hovor na téma odpojení Matěje od hadiček. Nezvládl to. Totálně mě to zlomilo, to mrně si nás za krátkou dobu svou úžasnou povahou absolutně získalo. Náladu popichovala starší dcera, když se vracela s taťkou v igelitovém oblečku z prohlídky podzemí (kam pejsci nemohou, protože je tam úzko a dost vody, páníčci se musí rozdělit, stejně tak rodiny s kočárkem).
Abych zapomněla, nebo abych se nezbláznila, musela jsem se zaměstnat. Nejdřív jsme v Maříži vzali s dcerou cyklistický výlet modřínovou alejí podél zámeckého rybníku – teda já pajdala s kočárkem vedle, protože jsem si dokázala ještě strhnout obě kolena nešikovným pádem. Slzy mě pořád přemáhaly. Tak jsem si nechala otevřít keramickou dílnu přes noc, abych šla pracovat, až uspím holky. To bylo osvobozující.
Dobýt Lanštejn
Krásný výlet je na zříceninu hradu Lanštejn, kde smí psi kamkoliv v celém areálu. Impozantní stavba. Pod Lanštejnem je lanový park pro velké i malé a aquazorbing, když se chcete vyřádit. A všude kolem krásná příroda. Cyklostezky České Kanady již ve známost vešly. Myslím, že nedoceněná je tato oblast pro zimní pobyty, i když běžkařské tratě jsou zde prý také skvělé.
Už plánuji další pobyt. Delší. Nestihli jsme totiž nově otevřenou pohádkovou cestu za Slavonicemi, textilní stezku kolem Nové Bystřice, jít po stopách vynálezu kostkového cukru v Dačičích, letecké a provaznické muzeum v Deštné nebo se jen tak potloukat krásnou krajinou.
Martina Pupcsiková
www.dovolena-se-psem.cz
databáze ubytování v ČR, kde jsou i psi vítáni