Ve skalách
Pohlídáme psy
Na webu mám 2 objekty, které nabízejí i hlídání psů, když chcete ven bez nich. Jeden jsem otestovala v Novohradech, chtěla jsem tedy vidět i ten druhý v Českém Švýcarsku. Vyrazili jsme na prodloužený víkend do Jetřichovic do malého penzionu U Hergetů. Vyvenčit jsme kromě psů a dětí vzali i babi a dědu. Zabrali jsme tedy jak apartmán (3-lůžkový, takže nejmenší spala mezi námi) i jeden 2-L-pokoj. Prostoru na hraní byl opravdu dostatek, všechny pokoje jsou hodně velké. A nesmírně čisté. Paní Hergetová je evidentně puntičkářka, takže míra s jakou uklidila po předchozích hostech, které jsme střídali, byla až legrační. Nikde ani smítko (ani při plížení dětí), sprchový kout, že by se mohli hotely učit, a rozesmály mě srovnaná ouška hrnků v zákrytu v kuchyňce – to právě odcestovalí hosté určitě nespáchali.
Dále jsem byla zvědavá, proč je u popisu objektu podmínka „nevhodné pro děti do 12ti let“, kvůli schodišti. Takže my měli s sebou děti 2 a 5 let. Psy 13 a 17 let. Další úsměv mi tedy vyloudilo „nebezpečné“ schodiště, které bylo velmi pohodlné, jen starší pes měl někdy malinko problém, ale to už má někdy i jen vstát. Došlo mi, že nebezpečí zde číhá spíš v laxních rodičích, protože majitelé se stresují za ně při nehlídání dětí tu na hromadě dříví, tu na schodech .... Pokud chcete dát veget a nestarat se, sem s dětmi nejezděte, pokud chcete pohodu, ochotu a vstřícnost, jste tu správně, protože bezpečné je to tu dost. Byla jsem na mnoha rodinných ubytováních přednostně pro děti, kde možná měli prolézačky (tady nejsou), ale horší schody a více rizikových faktorů.
Pro pejsky hned několik výhod. Za penzionem je louka až k lesu. Ráno jsem zde venčila já, 2 psi a 2 srnky a ranní opar. Hned u vchodu je pro psiska koš s čistými kvalitními froté ručníky na otření pacek! Člověk i pes jsou zde rovnocenými hosty (samozřejmě dle našich pravidel "zodpovědného chování pejskaře" je dobré brát v úvahu i ostatní hosty, se kterými se vždy na jakémkoliv ubytování kdekoliv potkáte - zda jsou nebo nejsou oni pejskaři a vzájemně si neznepříjemnit pobyt. U Hergetů jsou pouze 3 ubytovací jednotky a rozlehlé, je tedy větší šance na soukromí oproti velkokapacitním objektům.
Paní Hergetová mě dokonce přemlouvala, abych jí nechala své čubiny na hlídání, na mazlení. I poté, co Žofka málem pana majitele sežrala, když nám šel opravit splachování, vzala si totiž apartmá ryze za své. Měl z ní malinko srandu a na chodbě „mimo revír“ se pak majitelům vnucovala.
Vylepšila bych možná jedině navigaci v místě: my skončili v prodejně a mnozí na tom asi nejsou lépe. Vchod je skrytý zboku, malá dřevěná dvířka se zvonkem. Poté, co zazvoníte, čekejte už jen ochotu. Penzion je asi hobby majitelů, protože do něj dávají víc, než by bylo nutné: obří televize v obýváku a druhá menší v ložnici.
Do skal za drakem
Velenádherné skály a lesy kolem nadchly především tu nejmenší, dvouletou. Celé 3 dny doslova nezavřela pusu a hledala draka. Nic ji neuspokojilo, tisíce dotazů a chtěla si ho pohladit. Nám nestačili argumenty ani fiktivní důkazy nemalého kalibru (jako když psi žrali záhadně písek, tak jsme řekli, že je to prach z kostí princezen ...). Abych mohla vychutnat skály samy o sobě, musela jsem o polední spánek utéct sama do ticha ven ... a po dlouhé době jsem slyšela naprosté ticho podtónované zpěvem ptáků a vůní rozkvetlých stromů. Bylo to dokonalé.
Naše výlety jsme volili úměrně mužstvu – 2-letá dcera výkonností malinko převyšovala 17ti letou psí babi Zuzanku. Výšlapy a vyhlídky si tedy ponecháme na jindy a objevujeme cesty pohodlné, neméně krásné. Např. cestu k Dolskému mlýnu, skoro celou kolem čirého potoka, kterou by jiné rasy určitě nešly po cestičce. Stelinku jsme nesli půlcesty v krosně a Zuzu se šourala ve svém tempu za námi a poponášet v tašce nebo na ruce chtěla jen minimálně. Až když jsme zmokli, nesla se celou cestu zpět. Při jejím tempu i procházky na krátkou trať byly na celý den.
Na rozloučenou jsme si neodpustili výlet do Hřenska a tam soutěskou krásnou procházku a výlet na pramicích Edmundovou soutěskou. Opět v tempu se šouravým psiskem v patách, užívala si to psí babi po svém, v náručí se vrtěla a chtěla zase na packy. V lodi musí mít psiska košíky, tak ty naše holky malinko trucovaly. Zuzu není na košík zvyklá, ale zvládla to. Stelu voda uspala, takže zbytek cesty jsme ji nesli, hezky výšlapem až Na Vyhlídku. Krása této cesty nám dala zapomenout na krvavé parkovné a ošklivou obec v Hřensku. Kdybychom nebyli líní a přišli sem už v 6 ráno a potichu si sedli u říčky Kamenice, třeba bychom měli štěstí i na ledňáčky u vody.
Hodně ještě zbývá
Na oblast Českosasského Švýcarska by byl i týden málo, natož 3 dny. Určitě zde nejsme naposledy. Je tu co dělat a vidět každé roční období, mám políčeno i na zimní výlet. Návštěva Infocentra, které vždy inspiruje víc než internet, mi dala bezva nápady na příště.
A jeden nápad, který jsme stihli ještě tentokrát: oblíbený gastrozážitek. Jelikož jsme nebyli úplně nadšeni restaurací Dřevák naproti Hergetům, nelenili jsme si dojet 7 km na pomezí Lužických hor do jedné restaurace oceněné 25. místem v aktuálním Maurerově výběru, Na Stodolci. A o tom zase někdy jindy, teď jen, že gastronomicky rozhodně nezklamali.
Nakládáme psiska do kufru auta a hurá na cestu zpět. Bude nudnější než cesta sem, protože si milé psí babičky všechny odměny tajně vybalily z tašky a sežraly už cestou na víkend.
Martina Pupcsiková
Dovolena-se-psem.cz