Festivalové Vary a okolí
Show zvyšuje toleranci
Kamarádka bydlí v Karlových Varech a pár let mě láká, abych přijela do Varů v době festivalu. Ani ne na filmy jako na úžasnou atmosféru města. Prý má Vary v době festivalu opravdu ráda a i pro děti je při procházkách městem prý spousta atrakcí. Letos moje zvědavost uzrála. Pro pobyt jsem vybrala osvědčený penzion z loňska – Rieger v Radošově. Jela jsem sama s 2ma malými dětmi a chtěla jsem mít možnost úniku – když budu chtít filmové Vary, a večer klid, zahradu s trampolínou a gril. Manžel si nechal doma psy a poslední den si vzal děda i svou Amálku, kterou opět hlídáme a která měla jet původně s námi na výlet. Jeli jsme tedy bez psů, ale postupně jsme různé adoptovaly cestou, nás si psi vždycky najdou :o) Nevadí, chtěla jsem prověřit v okolí pár tipů na ubytování a budu tedy víc inkognito.
Nastudovala jsem kombinaci zajímavých výletů, takže jsem si rovnou prodloužila pobyt z 5ti na 6 dní, víc to nešlo a zase to nebude stačit. Kombinace Varů v době festivalu, Doupovských hor a Slavkovského lesa nabízí příliš lákadel.
Asi by nebylo fér neříct něco málo o pejskařích na festivalu. Bylo jich v ulicích i parcích dost a na pohodu. Zdá se, že to nikdo moc neřešil. Sem tak odložený psík hlídal sám kočárek, sem tam aport v parku, dokonce psi i na místech, kam normálně během roku nesmí, jako třeba u Vřídla! U auta měšťáků miska pro psy na vodu označená cedulí. Festival je ve Varech, zdá se, svatá událost pro všechny bez rozdílu věku, pohlaví, vyznání a počtu noh. Na mě to byl ale velký mumraj a kupodivu se mi děti nudily. Odpoledne už balonky došly, na vodní atrakci bylo málo teplo, večerníčkovské čepice se měli rozdávat až večer na projekci Večerníčků, takže zbylo krátké focení s Jů a Hele. Byla jsem o to radši, že bydlíme v klidu blízké vesnice a že všechny ostatní dny jsme upřednostnili okolní krásnou přírodu. Mě tedy festivalová atmosféra nestrhla, možná bych to vnímala jinak, kdybych dala děti do hlídacího koutku a stala se klasickým filmofilem. Neplánovaně jsem ve víru dění potkala dvoje známé, kamarádka z Varů nikoho. Nutí mě to tedy k úvaze, zda Karlovaráci, kterých se zrovna netýká show a bussines, v době festivalu raději sami nemizí pryč....
Svatošky - pro každého něco
Zapomeňte na to, že Vary jsou pouze promenáda a vyjeďte do blízkého okolí. Už předem jsem měla políčeno na Svatošské skály, což je chráněná oblast Slavkovského lesa těstě za Varami. Ze záchytného parkoviště v Doubí vede pohodlná cyklotrasa po asfaltce asi 2,5 km podél Ohře. Občerstvení Jan Svatoš těsně u mostu nabízí občerstvení i pro pejskaře, Vám ale doporučuji pokračovat asi 200 m dál. Před měsícem (5.2013) zde začali rekonstruovat bývalý tábor, nyní projekt Svatošky dětský ráj. Bude tu ještě hodně práce, ale co stihli za měsíc slibuje velké činy. Mini ZOO, voliéry, koně na vození dětí, obří nafukovací trampolína, houpadla, pískoviště, skluzavka, kiosek, budované lanové centrum (zatím malý začátek) a plánované muzeum Svatošských skal. Děti odsud vůbec nechtějí odejít. Je tu pohoda. Ale hlavně se tu můžete v naprostém klidu a krásném okolí chráněné oblasti ubytovat i se psem – zatím ve skromných podmínkách, postupně se bude vylepšovat. Můžete tu i stanovat – takže být vodákem, vytáhnu loď na noc zde. A když přejdete tu nedalekou lávku přes Ohři, máte podmínky pro horolezce (zrovna tam lezli 2 horolezci se psem), naučnou stezku a cyklostezku až do Lokte. Je tu prázdninově příjemně. Jen je tu potíž se signálem na mobil. Autem sem mohou omezeně pouze ubytovaní, jinak po svých. Tedy krásně mimo civilizaci. Byla jsem ráda, že jsem objevila Svatošky dětský ráj v úplném začátku podnikatelského projektu a že tu bylo tak moc fajn. Dostali Certifikát přátelské ubytování a mou velkou víru v jejich dobré úmysly.
Ještě nemám dost
Kromě různých kolemjdoucích psů nám největší společnost dělal nejmenší člen všech dosavadních výprav: 2měsíční štěně jack russell mé kamarádky. Statečně zvládalo první túry na prvním vodítku a pojezdy v tašce na kočárku, když usínalo. Zjistili jsme nové bezpečnostní prvky s pidi štěnětem – např. že propadne do kolejnice při přechodu železniční tratě!
Kromě jednoho dne festivalové nálady ve Varech jsme vyráželi do přírody. Procourat Lázeňský les i s lanovým centrem Linhart, kde jsou asfaltové cesty pro kola a koloběžky. Parkovat se dá přímo u lanového centra, přístup od Doubí je nejlepší. Lanové centrum obsluhují bezvadní lidé (pes jim i přes zákazovou ceduli nevadil), v lese je spousta domečků na piknik a pramenů k osvěžení.
Pokud se chcete zničit, jděte z Dubiny od hájovny po žluté na utajené Skalky skřítků – s malými dětmi bych to znovu nešla. Výšlap je hodný vysokohorské turistiky a na závěr onen „ementál“ ve skalách je po uzoučkých římsách v příkrém svahu – nebezpečné pro malé děti i praštěné psy. Ovšem znalo nás pak široké daleké okolí, o ženské s dvěma malými dětmi, z toho mrně na koni, šplhající na Skalky skřítků, šli ten den legendy. Při sestupu nás míjeli úplně cizí lidi a říkali „my už o Vás víme ... “. Z Dubiny se po červené dostanete do Kyselky. Tam mě to přitahovalo jak magnet.
Dětem jsem výchovně ukázala zmar v Kyselce, když se nikdo nestará o majetek. Stouply jsme si k soše Heinricha Mattoniho, sdílely jeho výhled a pak jsem zkontrolovala, jestli ta socha náhodou nebrečí. Aby se pan Mattoni v hrobě obracel .... Pro lepší náladu jsme ochutnaly prameny Kyselka a cestou přímo v Radošově železitý Jindřichův pramen.
Ať rozhodne náhoda
Poslední den byla krutá volba, co upřednostnit: všechny tipy nebylo možné za jeden den evidentně stihnout. Tento kraj skrývá mnoho lákavých možností. A není to jen promenáda v Karlových Varech!
Poslední den jsem tedy jela stylem „kam nás zanese náhoda“ a vyplatilo se to. Začali jsme v Ostrově. Po zkušenostech bloudění minulý rok v tomto městě mě překvapilo, jak má půvabné náměstí s dokonalou cukrárnou, jak krásný je zámecký park, kde jsme si daly piknik a pozorovaly čápy v hnízdě na komínu letohrádku. Ekocentrum bylo v pondělí zavřené a tak se jelo dál - do Jáchymova a na chatu Hájenka, která je na samotě v lesích nad Jáchymovem. Hájenku mi doporučili fanoušci webu, tak zvědavost pracovala. Nejprve jsem se děsila lesní cesty do kopce, jestli to auto zvládne, když nemám čtyřkolku. Zvládlo a oceňuji navíc dobrou navigaci cestou. Daly jsme si oběd, holky řádily na trampolíně a mohly se zbláznit z mazlení obřích psů patřících k penzionu. Jsou to dobráci v těle obrů. Je to klasická horská chata, sama v lůnu přírody, svět sám pro sebe. Odtajnila jsem svou inspekci a obdarovala je Certifikátem přátelské ubytování. Po delším oddychu v Hájence jsme se vydaly dál – na Božídarské rašeliniště, což je příjemný bezbariérový krátký okruh. Bohužel stejně jako Ježíškova cesta kus po silnici, pokud se nechcete vracet stejnou cestou zpět. Klínovec nebyl o ničem, momentálně staveniště. Do Radošova jsme se vrátily okružní cestou kolem Horního Hradu (což je šířkou spíš cyklostezka než silnice) a neodpustila jsem si projet krásný Radošovský dřevěný most.
Třeba má ještě šanci ...
Při odjezdu domů jsme cestou znovu zastavily v Kyselce s PETkami pro autentické suvenýry z cest. A ejhle, zrovna se instalovala putovní výstava Má vlast, kde jsou fotky zachráněných objektů v Česku – zdevastované na začátku a opravené a zachráněné posléze. Nikde jinde nemůže tato výstava lépe vyniknout než v Kyselce! Bude tu ještě celý červenec a má několik výhod – na výstavu můžete i se psem, dostanete se i do jednoho zdevastovaného objektu dovnitř, kde pokračuje část, jak vypadala Kyselka v době své slávy. Pohled na propadlé stropy a střechy, vyrabované interiéry a zelení prorostlé zdi o to víc vhání slzy do očí. Ale prý, prý to má další majitel a zase bezva plány. Budu držet Kyselce palce. První hvězdička bliká, majitel Mattonky již opravuje jeden objekt na byty..... Vystoupala jsem pak ještě do kopce k Ottovu pramenu a už už jsem se chtěla vydat dál po červené na výlet do okolních lesů a na rozhlednu Bučina, jen mě svědomí, že musím dojet včas domů vyvenčit psy, hnalo zpět do auta...
Jo a cestou domů mě provokovala mezi Lubencem a Petrohradem cedulka samosběru na poli jahod, jen bylo kvůli malé úrodě ten den zavřeno, prý zas koncem týdne ...
Na Karlovarsku a Krušnohorsku nejsem určitě naposledy. O to víc se směji, když jsem sem vloni jela poprvé s naší babi, jak jsem si pošetile říkala „Co tady budu proboha celý víkend dělat?“. :o)
Martina Pupcsiková
Dovolena-se-psem.cz