Léto na Berounce 2013
Organizace týmu 2013
Jako nadšení vodáci, co rozrážíme peřeje, olej i jezy již přes 30 let na všech možných tocích Čech, jsme ani letos nevysadili svou vášeň, i když k ostudě byly mnohé ústupy ze slávy. My, co jsme zažili ještě prázdné řeky bez půjčoven a cestovních kanceláří, které vozí davy na plastových lodí bez extra znalosti pravidel slušného chování na řece, my co jsme zažili ještě řeky bez zázemí bezva kempů a rozdělávali si oheň ze dřeva, které jsme nařezali cestou a dovezli na lodi spolu se vším suchým nebo mokrým podle toho, kdo se kde jak vyklopil, my co jsme si lodě museli koupit nebo vyrobit a hlavně po každé jízdě přelaminovat ... prostě doba je už jiná, pohodlná. Řeky a jízda po nich nicméně stále idylická .... Tedy když zrovna nenatrefíte v kempu na partu, co se jede na vodu jen „vožrat“, protože o tom přeci vodáctví je :o) I letos jsme si vzali lodě svoje, přes které je již vidět skrz a záplaty se opakovaně loupají, jedna má i nový kýl. Přes toto zarputilé táborničení si vzal děda v jednom kempu chatku, protože záda řekla dost. I mě už bolela páteř ze stanu a ke vší ostudě jsme nezvládla balení: tak jsem sázela na pohodlí kiosků, až jsem zapomněla zabalit k vařiči a kávě i hrnky ....
Letos jsme chtěli vyzkoušet na vodu naši teprve 2letou dceru, což uznávám je trochu brzy do lodě. Je ale šikovná a hlavně je zrozena pro každou špatnost, nic jí není cizí, takže s ní podnikáme akce mnohem dřív než tomu bylo se starší. Vybrali jsme tedy Berounku, ne příliš akční řeku, pro začátečníky, klasiku, na které se vodáctví učí a která je někdy až zbytečně zatracovaná pro svoji klidnou vodu. A vybrali jsme jako plavidlo raft, který se na české řeky nehodí a na Berounku o to míň. Nemám ho ráda z hloubi duše – ale kdo ví, jak bude 2-letý prcek reagovat na celý den v kanoi, která se raz dva překotí a ve které má být v klidu. Jak se ukázalo, volba to byla dobrá :o) Nicméně již po prvním dnu moje averze vůči raftu vystoupala na pomyslné maximum a příští rok uděláme vše proto, abychom jeli již na kanoi – asi za cenu velmi malých úseků tak na 2 hodinky denně, místo stávajících až 7mi hodin v lodi. Ze psí smečky jsme vybrali pro doprovod Amálku, mladou dráťandu a znalou vodačku. Psí babičky jsme dali na hlídání, i když je Zuzu nejzkušenější vodačka z celé psí smečky, přeci jen se už špatně hýbe a bylo by obtížné k nepředvídatelnému mrněti hledat ještě po kempu hluché psy ... ušetříme si potíže a omladíme mužstvo. Konečně Amálka se i beztak postarala o vzrůšo. Vloni ji děda-páníček zapomněl v kempu ve Skryjích a po 20ti minutách na vodě si vzpomněl a vracel se proti proudu – Amálka si toto své utrpení pamatovala a tak když ji s paničkou vysadil nad jedním jezem, že to sjede bez háčka i bez psa, Amálka pokousala 2 lidi (paničku, že ji chce nechat na břehu, a mě, když jsme ji plovoucí chtěla nandat do jiné lodi), vyrvala se nám a skočila plavat za dědou do jezu ..... na poslední chvíli slyšel děda náš křik a otočil se pro ni, nalodil a sjeli to spolu ....
Po povodni překvapivě čisto
Letos nás mnozí zrazovali od Berounky jet ji měsíc po povodních. Že bude hodně vody, že budou kempy na draka a že břehy jsou smradlavé od naplaveného bahna. Jsem ráda, že jsme jeli. Berounka byla překvapivě čistá – dokonce čistší než bez povodní. Kempy byly čisté a plně funkční. Lidí tuto sezónu hrozně málo. Lituji podniky, které špatná pověst popovodňové situace ničí asi víc než povodeň samotná. Na druhou stranu, nám vodákům staromilcům se líbilo, že Berounka je zase ta prázdná řeka s možností kochání se, lelkování a snění v kraji Oty Pavla ....
O co méně vodáků, o to více konkurujících si občerstvení. Mám pocit, že Berounka předvedla pravý konkurenční boj. Někde se změnil provozní (např. ve Zvíkovci z kempu U Nejdeckých je kemp Pohoda a na večerní hudební produkce natáhli víc lidí, my ovšem ztratili dříve objevený klid tohoto místa – ovšem pípa na molu přímo na vodě bez nutnosti vystoupit z vody se jim povedla). Také jsem ve Zvíkovci poprvé viděla na prázdninách gekona v kleci u chatky. Jinde přibyla konkurence hned vedle. A tak třeba tábořiště U Mloka soupeří s těsně sousedícím tábořištěm U Bobíka – Bobíkovci o pár metrů blíž po směru plavby mají deštník u vody a křičí na lodě, aby zakotvily u nich a nejezdily dál, Mloci znevýhodnění dřívějším odchytem vodáků nahánějí zase ráno své vodáky již v kempu v Liblíně Kobylka, odkud se vyjíždí etapa, obchází a vysvětlují, že na ně bude někdo křičet, ale že oni nabízejí za o 5 Kč dráže nesrovnatelně lepší kvalitu jídla. My zvolili tu slibovanou kvalitu a byli jsme spokojeni se vším, co jsme si objednali. Po trase vznikly další a další tábořiště, takže příští rok by se daly etapy opravdu pro děti zkrátit. Motivační konec jsme dali v Roztokách U Jezzu – nejlepším občerstvení široko daleko, lepší než kamenné restaurace v Křivoklátě. Sejdou se zde všichni – lidi na koupání, vodáci, turisti, cyklisté, okolní chataři – lidí mraky a již dlouhodobě super jídlo, super organizace, která zvládá přehledně i velké množství lidí, takže nečekáte dlouho. Mají můj obdiv, smekám.
Na závěr skanzen
Termín jsme nevědomky trefili tak pěkně, že jsme ve Zbečně odchytli ještě akci Šafářův dvoreček, což je tržiště řemesel ve skanzenu Hamousův statek. Ten je přístupný i jindy, každou sobotu se peče chleba v klasické peci (vřele doporučuji!), tuhle akci si ale nenechám ujít ani příští rok – řemesla, zpívané balady, hudební vystoupení, klasické občerstvení jako domácí lívanečky, palačinky s bryndzou a Křivoklátské pivo – a to vše přístupné i se psem. Krásná atmosféra. Po dlouhé době jsem měla pocit, že dostávám víc než platím – za 30 Kč vstupného akce na celý den, babky obcházely a rozdávali domácí koláčky pečené po chlebu v peci, lívance za 10 Kč, holky zkoušely drátkovat, děda se stal učedníkem kováře a vykoval si svůj první zvonek, který za dobrou pomoc dostal, já obdržela od pekaře (a správce v jedné osobě) čerstvě upečený a od mouky ometený bochník chleba .....
U Berounky je stále dobře, i když je to líná řeka ....
Martina Pupcsiková
Dovolena-se-psem.cz