Výlov v Podyjí
OBLAST REPORTÁŽE: PODYJÍ
Výlov místo vinobraní
Snahou Dovolena-se-psem.cz je projet Česko nejen do nejprofláklejších turistických regionů, ale ukázat, jak krásné je Česko vesměs všude a po celý rok. Na mapě máme ještě dost míst, které bychom chtěli probádat, jak je to tam se psem. Plánování je jedna věc, využívat náhody je pak často zajímavější. Řekla bych, že plánovat je důležité, a měnit vše na poslední chvíli velmi inspirativní. Letos jsme měli naplánované Podyjí na květen, mimo hlavní sezónu. Léta nechápu, proč zejí na jaře a na podzim penziony a hotely prázdnotou, když to má jak výhodu cenovou, tak liduprázdnou. Nikde nebývají fronty, v penzionu jste často sami a je Vám celý k dispozici. Je fakt, že některé turistické atrakce jsou pasé, jako zavřené hrady a zámky (kam stejně často pes nesmí dál než na nádvoří), nebo nejedou loďky po přehradě apod. Já mimosezónní víkendy prostě zbožňuji, i když je to s menší zárukou počasí, ovšem s větší ochotou přerezervovat pobyt ze strany ubytování, když děti onemocní (stejně nemají plno).
Ale zpět k Podyjí. Takže jsme zarezervovali na květen penzion Jelen ve Vranově nad Dyjí s výhledem na zámek. Přišly lijáky, povodně, nemoci dětí a my to posouvali na podzim – dojet tam v době vinobraní. Týden předem ověřujeme, zda s námi počítají: počasí se vydařilo, děti zdravé, z penzionu nám potvrdili rezervaci s malým dovětkem, zda nechceme přijet o týden později, že bude výlov rybníka U Jejkala. Přijali jsme tuto výzvu – takový místní festival s hudbou a rybími specialitami v lese bude úžasná změna, i když jsme riskovali počasí. Risk je zisk, takže bylo jak bezvadné počasí, tak perfektní zážitek a i děti to zvládly jen s rýmičkou a kašlíkem, ale v plné formě zlobivosti.
Kde přemýšlí dopředu
Penzion Jelen ve Vranově nad Dyjí mě navnadil už po mailu milým jednáním dopředu. Napadlo je zeptat se na velikost psů kvůli velikosti misek na vodu, věku dětí kvůli vhodnosti hraček, které mají připravit na pokoj. Těšila jsem se o to víc. I když cesta do neznámého objektu je vždy napínavá, jak budou představy odpovídat realitě, nechtěla jsem se těšit zas tak moc zbrkle. Ale obavy stranou, tohle dělají lidi, kteří myslí hlavou a předem se snaží splnit ještě nevyřčená přání. Takových objektů není mnoho, skoro se dají počítat na prstech. Krásná prvorepubliková vila v tajemné skoro anglické zahradě s tajuplnými vrátky a hřištěm nás nejprve nadchla výhledem na Vranovský zámek a přivedla do stylově zařízených rozlehlých pokojů s historickým nábytkem. Patřím k lidem, kteří dokáží ocenit krajkové postele a háčkované ubrusy, obzvláště když do takového pokoje pustí děti a psy. Ještě víc umím ocenit v kuchyňce zásobu kávy a čaje, na stole croasanty, v koupelně stupínek a prkýnko pro děti, vč. protiskluzu do sprchy. A jelikož i načančané objekty pak dojem pokazí šetřením na nesprávných místech, jako přidělená 1 role levného toaleťáku nebo absence ubrousků v restauraci, i zde „Jelenovi“ tleskám: na víkend hned 3 role kvalitního papr-napr a sprchový gel pro zapomnětlivce. Ovšem já zrovna zapomněla zubní pastu, pro splnění snů sklerotických zákazníků by tedy museli ještě zbudovat kiosek první pomoci. Stačilo, že dětem po příjezdu ochotně vybalovali nové hračky včetně doplnění baterek. A to vše ještě s omluvou, že jsme museli po příjezdu 5 minut počkat, protože pán odjel dovézt mamince léky. Podotýkám, že omluva i přesto, že na nás čekali celé odpoledne, protože jsme se neuráčili sdělit čas příjezdu. Řekla bych prvorepublikové chování v prvorepublikové vile. Zkráceně slušnost a profesionální chování k zákazníkovi, které je v dnešní době vzácné. Provozovatelé hotelnictví i jiných oborů se zbytečně neomlouvají, spíš hledají výmluvy, případně v horším obviňují zákazníky. V Jelenovi zažijete osvěžující návrat k dobrým mravům a tradičním hodnotám.
Nebudu plýtvat detaily, protože s nadšením hodnotím zázemí penzionu a vlídné zacházení od majitelů. Kdybych měla mluvit za psy a za děti, nejvíce si užily krtince na zahradě – Žofka (pes, 13) se snažila krtka vyhrabat, Zuzka (pes, 17) zalehnout, Stela (dítě, skoro 3) chytit ručně a Ida (dítě, 6) zdobila krtince jako dorty, taťka (40) omdlíval, že budou všichni jako prasata. Takže jsme si mohli sednout, debužírovat jablka ze zahrady a kochat se nad čajem. A pak si ještě natrhat „kolik chcete“ jablek domů. Vědět to předem, vezmeme si pytel na moštování!
Mám takový nepříjemný zlozvyk hledat nějaké nedostatky, ale tady se mi to moc nedařilo. Zcela úlisně jsem se tedy snažila vykonstruovat méně dokonalé prvky. Kvalitní vinotéka na seznamu hříchů určitě nebude. Konečně majitelé žádají hosty o důsledné třídění odpadu a vytížená byla jen popelnice se sklem plná lahví. Posuďte sami mou malichernost: v našem pokoji byla malá kuchyňka, kde se muselo více přemýšlet, jak zorganizovat prostor. Řešila jsem tedy, kam dát vychladnout rozpálenou plotýnku, abych mohla umýt nádobí a nikdo se nepopálil. Do ložnice na skříň. V okolí je sice víc restaurací, kam na jídlo zajít, ale děti nakonec jedí nejraději špagety a užívají si prostor na hraní. Tedy ovládla jsem i kuchyň a donutila se domýšlet, že nejprve všechno nakrájet, pak všechno uvařit. Mluvím za pokoj č.8, jiné kuchyně neznám. Jo a na strakatém koberci se špatně fotil „pes na dovolené“ a několikrát jsem o něj zakopla. Uznávám, že strakatý koberec je velmi, ale velmi hanebné hledání potíží...
Další problémy už jsme si způsobili sami – když cestujete se starými psy, má to určité omezení. Žofce se zavodňuje srdíčko, Zuzka má zase díru v rohovce, znamená to tedy jednak spoustu léků a kapek, ale také časté venčení. Druhé patro několikrát za noc otestuje odolnost organismu i očí, protože v rozespalosti klopýtat tmavé schodiště vyžaduje dobré probuzení. Zaplaťpánbůh za zahradu před vchodem a za zásobu sáčků na bobky na pokoji. Navíc hluší a skoro slepí pejskové jsou i zmatenější a v novém prostoru si déle zvykají. Je pak tedy výhoda prázdného penzionu o mimosezónu, kdy štěkání první den tolik nevadí nebo se psiska loudají objektem po svém.Zvládly jsme to bravurně, vytírali jsme jen jednu loužičku na chodbě, když jsme to z 2.patra nestihli včas. Při procházkách je pak nutné Zuzu poponášet. Jednou manžel nervózně utrousil, že dovolená se psem ano, ale bez páníčka.
V zámku a podzámčí
U rybníka při výlovu si mohla Zuzka hodně odpočinout, polehávat a pospávat. Navíc mohly čubiny loudit rybí řízek, což je dost bavilo. Děti byly spokojené, hlavně že jednu malou rybičku vypadlou z kádě zachránili a hodili zpět, teď čekají, že jim splní 3 přání. Ráno v lese u rybníka jsme odpoledne vyvážili prohlídkou na Vranovském zámku. Interiéry stojí za odložení psů na pokoji. Se psem můžete jen na nádvoří nebo procházkou pod zámkem v lesoparku, ovšem zřekli byste se jednoho z nejkrásnějších našich zámků.
Když přijde hlad, tak restaurací ve Vranově je hodně. I když trocha obezřetnosti se vyplatí: Parník je spíš na pivo, i když bez kouře, jídlo zde vyhlášené není. Na jídlo je lepší prý Country saloon, ale přijatelný je jen pro kuřáky. My byli úspěšní v zámecké restauraci. Tam je jídlo lepší a prostředí čisté. Ovšem dojem jsme měli méně zámecký (konečně není na zámku, ale proti zámku), velký prostor s rozházenými stoly v nás budil spíš dojem nádražní budovy, ačkoliv by to nemělo vyznít pejorativně.
Největší poklad se ukrývá v podzámčí. Příroda NP Podyjí. Ať už pěšky nebo na kole, tomuto krásnému koutu Moravy zbarvené listí dodalo ještě větší šmrnc. Ať se vydáte na vinici Šobes, nebo k přehradě či podél řeky, je tu krásně. Estétové, malíři a básníci, pobyt si rovnou prodlužte, bude ve Vás hlodat Vaše lepší já. A na hradě Bítov je prý ještě unikátní sbírka vycpaných psů, ale ani nevím, jestli bych ji chtěla vidět.
Certifikujeme s čistým svědomím
Penzion Jelen ve Vranově nad Dyjí si určitě zaslouží Certifikát Přátelské ubytování. Dokonce mi majitelé nabízeli pohlídání psů, abychom mohli celá rodina zajet do termálu na rakouské straně. A že nejsou ovace tendenční: víkendovým poukazem od nich budu chtít pořešit letošní vánoční dárky pro své rodiče. Díky za krásnou zkušenost.
Martina Pupcsiková
Dovolena-se-psem.cz