zámek Berchtold na advent
OBLAST REPORTÁŽE: OKOLÍ PRAHY
Nahrazujeme letní omyl
Zámek Berchtold jsme navštívili letos v létě, kdy se stala taková malá chybička: když jsme přijeli se jen projít parkem a půjčit si koloběžky, přesvědčovala mne paní na recepci, že tam máme připravený pokoj i s pochoutkami pro pejsky. Vysvětlila jsem jí, že tedy se ubytovat nehodláme, že s tím ani nepočítáme a pak jsme se tomu zasmáli, jak to někdo popletl, protože pro změnu ty koloběžky jsme nachystané neměli. Vše se vyřešilo a já si říkala, že to pozvání na pokoj využiji jindy, protože mě popadla zvědavost, jak ten pokoj s těmi pamlskami asi tak nachystaný byl. A také protože jsem se přesvědčila, že v Berchtoldu smí psi úplně všude – i na golfový simulátor, i do restaurace i na prohlídku zámku (která ovšem není nikterak dlouhá ani historicky ohromující), ačkoliv je všude prostředí neskrývající vysoké pořizovací náklady. Tak jsem byla i zvědavá, jak by se asi ty moje staré psí babky, popasovaly s nóbl podnikem. Na druhou stranu, Berchtold je kousek za Prahou, tedy pro nás ze Středočeského kraje není úplně důvodné se zde ubytovat. Důvod se ovšem naskytl. Dcera slavila 3tí narozeniny v době adventu a tak jsme jí vymysleli malou zámeckou oslavu: protože v Berchtoldu dělají i masáže „maminka s dětmi“, chtěli jsme to vyzkoušet, stejně tak jako odměnit manžela ve výtečné restauraci a zároveň si v době advetu užít Ladův kraj.
Plány jsou jedna věc ....
Plány byly jasně nalinkované: cestou do zámku se zastavit v Hrusicích v Ladově muzeu a načerpat atmosféru zimních Ladových obrázků, pak si jet do zámku na golfový simulátor (mají i dětské hřiště), na slavnostní večeři s malým dortíkem, přenocovat, ráno masáž maminka s dětmi a zase nazpátek domů. Jestli to zní moc nalinkovaně, tak možná to byl důvod, proč z toho skoro nic nevyšlo.
Oslavenkyně Stela prodělala den předem rychlou střevní virózu, kterou chytil můj manžel. Ovšem to jsme ještě při odjezdu netušili, ta se začala klubat až cestou v autě, kdy si tedy manžel myslel, že má záchvat žlučníku. Tedy jako první jsme vynechali cestou to muzeum Ladových obrázků. Ubytovali jsme se na pokoji a manžel, natěšený na výtečnou kuchyni, rovnou zalehnul na oba dny do postele a nosila jsem mu jenom černý čaj. Oslavenec usnul s ním.
Daly jsme se starší dcerou a psisky procházku sněžným popraškem v okolí zámku kolem vypuštěného rybníku po poznávací stezce, aby na nás aspoň trošku zapůsobil Ladův kraj. Pak jsme pouze ve dvou šly na golf, unavená psiska s odložením na pokoj k manželovi, oslavenec stále spal. Po 2 hodinách golfu jsme po úpěnlivé sms od manžela, že psy strašně otravují (stýskalo se jim po paničce a manžel to psychicky ve své nemoci nezvládal a klel, že tohle je poslední „dovolená se psem“, které se on účastní), vrátily na pokoj. Plánovaná gurmánská večeře sice rozjasnila dětskou tvář krásným dortem medvídkem, který byl sice větší, než jsem chtěla, ale o to krásnější. Dokonce i psí babičky se chovaly v restauraci vzorně a vegetily u krbu, za což jsem jim děkovala, protože si představte nervózního chlapa, který má rád dobré jídlo, nemůže jíst vůbec nic a kouká na nás, jak se ládujeme, v dobré vůli sekundovat oslavenci u jeho dortu, natož kdyby ještě zlobili psíci :o)) Svíčka byla sfouknuta a šlo se do hajan. Tedy já jsem běhala celou noc 5x venčit své staré čubinky, aby nedej bože nepočůraly koberce v pokoji. Byl to super tréning do druhého patra, Zuzanku vždycky vynést na ruce a Žofi běhala sama. Na recepci a u ostrahy jsem byla asi populární, určitě jsem jim zpestřila službu. Aby útrapám nebylo zadost, k ránu začala zvracet starší dcera Ida, takže jsem koberec čistila stejně. Ráno jsme řešili, zda jedeme rovnou bez zbytku programu, ale protože se chtěly oba pacienti ještě dospat, šly jsem s oslavencem na tu masáž, která byla moc fajn. I snídaně byla již jen o 2 osobách. Domů jsme jeli poměrně vyčerpaní. Určitě by mi i vyrostl trpaslík.
Zatrápení hosté, dobrý test
Ovšem musím uznat, že i s takhle zatrápenými hosty jednali všichni mile a nic nebyl problém. Spíš se ještě omlouvali, že mají zároveň 2 svatby, že tedy asi nebudeme mít moc klidu. To, že svatby řádily, jsem věděla jen při venčení psů, jinak musím pochválit dokonalou zvukovou izolaci hotelu, do pokojů neproniklo vůbec nic. Práci jsme spíš přidělávali, např. když jsem vedla psy do restaurace po schodech, v jedné ruce miska s granulkami a za druhou ruku malou dceru, která si poskočila a vyrazila mi tu misku a granule se rozlítaly po schodech a do okýnek až skoro o patro níž .... Myslím, že po nás může přijet kdokoliv, že zatěžkávací zkouška byla provedena :o) Jinak co se vybavení pokoje týče, měli jsme pokoj krásný, velký i po rozložení přistýlky, na zemi rozložená deka jako pelíšek pro psy a na jejich postýlce dvě tyčinky na přivítání. Další tyčinky jsme dostali od paní uklízečky při odjezdu, podezírala jsem ji, že z radosti, že mizíme :o). Co se venčení týče: krása. Chodila jsem směrem k parkovišti mezi stromy a pak dál zadními vrátky na louku hned za zámkem. Oceňuji, že se v noci v tomto zadním traktu hotelu automaticky rozsvěcí světla. Noční louka s osvětleným zámkem má také své kouzlo. Jediná malá rada (perfekcionistická) je přidat stojany na psí sáčky i sem, na tuto cestu přes parkoviště. Nosila jsem si svou zásobu v kapse a koše jsou na cestě min 2, což je dobré, takže tato rada je jen vzhledem k tomu, že stojany na psí sáčky jsou vepředu v zámecké zahradě, která je za brankou (zbytečná zábrana) a která se využívá hlavně v létě. Tak by mohl být jeden stojan i buď vzadu na parkovišti nebo někde blízko vchodu. Abychom dělaly trable i zde, Zuzanka si oblíbila jako své venčící místo vánoční stromeček u vchodu, i kdyby byla předtím půlhodinu na louce. Přitahoval ji jak magnet. Zodpovědně jsem uklízela, jen jsem si v duchu neodpustila myšlenku, zda nám tím Ježíšek nechce něco naznačit, co letos dostaneme .....
Martina Pupcsiková
Dovolena-se-psem.cz