Do Adršpašska mě přivedly náhody

OBLAST REPORTÁŽE: BROUMOVSKO A ADRŠPACH

Co se má stát, to se stane

Jedna náhoda za druhou mě vedly až do Růžové chalupy, jako by mi osud utkával nitku v labyrintu. Nebo se to dá vidět jinak: když na sebe narazí dvě osoby, obě malinko drzejší a žijící stylem „chyť příležitost za pačesy“, „vždy odhodlán k činu“, „líná huba, holé neštěstí“ a podobná životní kréda. Když se tato nit začala před lety spřádat, byly jsme dvě cizí osoby. Cestovatel Leoš Šimánek dělá po světě nehoráznosti (čti: adrenalinové cesty jako stavět srub na Aljašce, lyžovat v Austrálii, objet Tichomoří na nafukovacích člunech atd.) – někde je i s  rodinou půl roku, nafotí, objede republiku s diashow, kterou sám komentuje,  a vydá knihu. A já ráda chodila na jeho povídání do kina, takže jsem vyrazila na jednu i s kočárkem, spícím mrnětem. Jenže show byla dlouhá a to mrně už spát nechce. Tedy utekla jsem v půli nouzovým východem, abych nerušila. Dole pod schody byla Leošova žena Lenka, která po představení prodává knihy, a že mi jako malou pohlídá, ať si jdu užít zbytek, že teď stejně nic neprodává. Nebudu to rozmazávat: hlídala, i když jsem ji znala zatím jen z diáků v kině. Pak pár let nic. Vloni přišla upoutávka na novou diashow a já že si hnedka zapíši termín do diáře, aby mi to neuniklo, jsou vždy jediný den v jednom městě. Na jejich webu mi neseděl den: oni měli sobotu, můj diář pátek. Tak jsem napsala, že jako tedy nevím, zda si nespletli den jen tak pro pořádek a odepsala Lenka Šimánková, že oni ne, ale já se netrefila o rok, že naše město jedou až na podzim 2014. Být za ňoumu mi často sedí, tedy nepřekvapila jsem sama sebe. Hodila jsme to za hlavu. Za deset minut přišla další zpráva, že se dívali na web, ze kterého píši mail, a že se jim Dovolena-se-psem.cz moc líbí a že přebírají od rodičů Růžovou chalupu a že by ji chtěli zaregistrovat pro pejskaře. Někdy mají věci záhadný spád.

FOTO-REPORTÁŽ S DETAILNÍM FOCENÍM NAJDETE ZDE

Tou dobou jsem zároveň vybírala, které z ještě z neobjevených regionů Česka v roce 2014 prozkoumám a oblast „Broumovsko a Adršpach“ byla na prvním místě, zrovna jsem si typovala, který objekt bude ten styčný. V tu chvíli bylo jasné, že základnou bude Růžová chalupa ve Rtyni v Podkrkonoší. A protože se mi moc líbila, hned jsem zakoupila i vánoční poukaz pro své rodiče.

Pak jsem zarezervovala termín v malém apartmá po doporučení, kdy budou ve vedlejším velkém apartmá také malé děti, aby byl objekt obsazeností vyvážený. Pak jsem zkracovala pobyt poprvé, protože mi měla přiletět sestra poslední den. A pak se mi ozvala kamarádka Paja z Austrálie, že na den našeho odjezdu tam oni přiletí také na pár dní do Čech. Sakriš: několik let se nevidíme, pak oni letí do Čech a měli bychom se minout?! Pokud bych zkrátila znovu pobyt, nemá už smysl tam jezdit. Tedy naopak, že jako Australani pojedou s námi tam. Jenže: chalupa je obsazená plně. Poprosila jsem Lenku, zda by mi nevytipovala pro Australany ubytování poblíž. Přišla nečekaná odpověď, kterou může přijmout jen někdo tak drzý jako já, a nabídku dát někdo tak zcestovalý po světě jako oni, kdy jsou zvyklí dostávat pomoc a mít povědomí o důležitosti některých setkání. Prý v podkroví bydlí rodiče, ty vystěhuje k sobě domů a nám i se psy dá jejich byt k dispozici! V tu chvíli jsem věděla, že Růžová chalupa dostane Certifikát přátelské ubytování ještě dřív, než tam osobně zajedu. Hluboce na mě s vděčností a i studem zapůsobilo, když my dojely na místo, rodiče si balili svůj kufřík a svého starého pejska, aby nám předali jejich byt plný soukromých věcí. V tu chvíli jsem byla ochotná začít stanovat na zahradě (že mě to nenapadlo dřív!). Ale oni byli tak v pohodě a tak milí a přátelští (konečně jejich dcera už jim svými dobrodružnými zážitky po světě asi posunula krapet jinam nervové zatížení) a tak samozřejmí, že to takhle je úplně v pohodě a normální a prostě si to tady u nás užijte. Jsou to úžasní lidé.  A bylo tam opravdu moc krásně. S Pajou a její rodinou jsme měli bezvadný den, než odjeli zase dál, a my se pak přestěhovali z bytu do normálního apartmá. Pro díky mi docházela slova!

Jakou barvu má Růžová chalupa?

Růžová chalupa je dokonalost sama. Skvostně opravená ukotvená v krásně opečovávané zahradě, doladěná dokonalým bazénem, který je kdykoliv k dispozici. Tedy i nasvícený za tmy, podle Vaší volby třeba jen světýlky na suché větvi nad bazénem. Interiér je sladěný jemným stylovým vkusem do detailů, od povlečení, přes lampičky, po ozdoby na zdech. Kuchyň pak není sbírka opotřebovaného nádobí, ale moderní vybavení s troubou a mikrovlnkou, kde jsem při spuštění skoro maturovala :) (ale mě technika obecně ovládat nejde). Kuchyň je vybavená jarem, houbičkou, utěrkami (to někdy v apartmánech chybí), není vybavená cukrem a solí, čajem ani kávou, to je návod pro Vaše případné balení. Také nezapomeňte na ručníky, ale pokud by se stalo: inu, také jsme si půjčovaly. V prostorné koupelně je i pračka. Vše v dokonalé čistotě a velkorysém prostoru.

Pouze osobně prosím, kdo má psa zahrádkáře, nedopusťte, aby dobré dílo paní domácí bylo pokaženo. Já osobně jsem na místě důsledně sbírala bobky, venčit mimo zahradu se dá snadno, hned cestička za plotem. Pro své utíkavé mrně jsem ještě obešla plot a vyšší mezery jsem zatarasila nějakým prknem a pak už jsem byla v klidu (když odjížděli sousedé a otvírali vrata, jsem si ohlídala). Sousedi rekreanti byly v pohodě, se psy na společné zahradě neměli problém, že na ně něco ňafe, i když jsem byla připravená mít je víc v apartmá, stejně byly čubinky z výletů hotové. Naopak si děti večer hrály a my rodiče si vyměňovali zkušenosti co, kde, kam a jak s dětmi další den vidět. Ani jsme nevyužily jeden ze dvou grilů na zahradě, protože jsme hlavně vařily houby.

Jediný spor v popisu objektu nastal, když se řešilo, jakou barvu má Růžová chalupa. Někdo viděl růžovou, někdo oranžovou, někdo cihlovou – taková blbost, ale pořád to někdo řešil. A další spor nastával večer, když holky chtěly do osvětleného bazénu, jenže ten má 26 °C a tedy, i když je krásný, pro mě to není, já do bazénu nevlezu skoro nikde. Obvykle dělám plavčíka ze břehu a doufám, že holky nenapadne předstírat topení, aby mě do vody dostaly, tuhle možnou fintu ještě neprokoukly.

Ve velkém apartmá je i krb, který by mohl být praktický při nepřívětivém počasí. Oba apartmá spojují dvojité dveře, které by bylo možné pro hodně velkou skupinu otevřít a získat tak společný prostor obrovských rozměrů. I když jsou tyto spojové dveře slabinou hlukové izolace, a i když je v jejich blízkosti ložnice na spaní v malém apartmá a i když vedle byly 4 děti, hluk nebyl omezující. Možná že vedle je dole jen chodba a kuchyň a spaní pak nahoře a v přízemí až dál, že jsme se navzájem nevyrušovali.

Služebka na oslovi

Když se blížil můj odjezd do Adršpašska (jak budu tomuto kraji ve zkratce říkat, i když to zahrnuje i Náchodsko, Broumovsko a Teplicko), přišla jsem k projektu, kdy budu pro neziskovku Zdraví Zdravým Rozumem dělat webové stránky. A jelikož má spolek sídlo v Teplicích nad Metují, konečně ideální místo pro spolek s takovým názvem, jeden den padl na služební cestu, domluvit se co a jak.

Adršpašsko je kraj neskutečných možností a zážitků. Třeba služebka na oslovi se dá zažít málokde. Přijela jsem do Teplic nad Metují, což je jedna ze dvou vstupních bran do Adršpašsko-Teplických skal, a služební cesta se odehrávala takto: vzít osla, posadit na něj moje dcery, já vzít psy a tradá na 2 hodiny do lesa cestou probrat věci k novému webu. Když jsme procházeli s oslem krajinou a holky hlásily v lese ze hřbetu, kde je jaká houba, přiznala jsem si, že tahle práce mě bude bavit, že takovouto služebku asi jinde nezažiji. A nadchla jsem se pro Adršpašsko, krásný, čistý a klidný kraj, kam bych byla schopná se odstěhovat. Když jsem jela do těchto míst, zvali mě lidé „abych napsala reportáž i o tomto kraji, kde „také nic není a kde lišky dávají dobrou noc“ – jako reakci na letošní reportáž z Bezdružicka. Mýlili se. Nevím, o čem dřív psát. Tady je toho tolik!

 

Kraj naditý k prasknutí

3 dny v těchto končinách byly proklatě málo. Vím, že sem pojedu znovu a vím, že to nebude na méně než týden.

Zatím jsme dojely služebku na oslovi, což k běžným zážitkům v tomto kraji zase tak docela nepatří, tohle běžný turista nezažije. Co ale určitě zažije hned v Teplicích nad Metují jsou skály. Adršpašsko-Teplické skály, jak název napovídá, mají 2 vstupní brány (placené) do skalních měst. Adršpašská strana je známější a má vodopády a jezírka, kde je možné i na lodičky (prý), Teplická část je prý romantičtější a hezčí skalní města. My stihly jen tu Teplickou stranu. Co část skal, to jeden den. Naopak, doporučení od místních zní: 3 dny jenom na skály. Třetí den totiž můžete zkusit tajný tip, že se dá projít mezi oběma částmi skal (což se moc neví), konkrétně začít v Teplicích, na prvním rozcestí po žluté vpravo, Vlčí roklí a přes Sibiř (nejstudenější místo, kde leží sníh dlouho  a kam se můžete v červnu zajít koulovat rovnou z koupaliště, a kde je unikátní biotop z doby prehistorické kromě Sibiře v Teplických skalách existující již jen v Grónsku) a pak jsou žebříky a příkré schody průsmykem až do Adršpašských skal, v Adršpachu pak sednete na vlak do Teplic, který jede cca každých 40 minut) – tohle ovšem nedáte se psem, který nezvládne žebříky :)

Já se svou smečkou dětí a psů nezvládla mnohem méně, už nějaké části v Teplických skálách jsem musela vzdát. Třeba 300 drátěných příkrých schodů na skalní hrad  Střmen  jsem neuměla vymyslet, koho jak popadnout, poponést a dostat se nahoru. A to bylo po letech první místo, které jsem vzdala a někam se nedostala! Možná k tomu přispělo nevhodné načasování, jít s rozespalým 3 letým dítětem odpoledne do skal je blbost, kus cesty ho prostě nesete spící přes rameno, nemohly jsme si pak rozebrat mezi mě a starší dceru psíky do náručí na výlez. Pes do skal platí 15 Kč, musí být na vodítku a dostane na výlet u pokladny sáček na exkrementy. Podél cestiček ve skalách se dá i houbařit, což mnozí neočekávají, takže jsme našly nemalého praváka i těsně pod rozcestníkem, kudy za celý den prošly stovky lidí a každý se u něj zastavil.

Snad ještě více než v nejznámějších skalách se naší smečce líbilo jít od kapličky Hvězda a stejnojmenné chaty s ohromující dřevěnou architekturou do Broumovských stěn. Snad proto, že kromě žádného vstupného nemusíte mít ani povinně vodítko a děsně je bavilo se mi poztrácet ve spleti skal, skulin a cestiček mezi balvany. Najednou byly děti i psy v trapu a sem tam na mě rozchechtaně někde jukly „pojď si nás pochytat“. Psy jsem pochytala na zavolání a děti, když je přešla provokace, protože jsme se blížily na vyhlídku a tam jsem je potřebovala všechny na vodítko, aby mi někam nespadly. Hlavně So-Ni-čku, která ve skálách jančila seskoky z balvanů a vyhlídka by mohla být dost vysoko. Musela jsem je zklidnit obědem v chatě Hvězda, alespoň si tu dřevěnou nádheru prohlídnete v klidu od stolu. Pan vrchní byl rozený koumák, jednu partu dostal při objednávce piva odpovědí se stoickým klidem: „pivo nemáme, jenom mléko a kakao.“ Mě se tam líbilo, někteří hosté měli problém, že je málo wc, že není doplněný toaleťák (my měly štěstí :)), že dostaly studené kafe (my teplé), že ... prostě my problém neměly a bylo vše OK, někdo měl oprávněnou nespokojenost, nevím čím to mohlo v jednom podniku v jeden čas být.

Za Broumovské skály dostane medaili především Žofka, která zvládla vše, i být vynesena na vyhlídku, i přeskákat kdejaký balvan, a to s velkým břichem na malých nožičkách a s vyšším psím věkem 14,5 let.

Ještě prý hezčí bloudění mezi balvany a prý nejhezčí výlet je ve skalním bludišti na Ostaši, kam jsme to nestihly. Je to nedaleko od Hvězdy, dá se to jeden den spojit, když nemáte malé děti a nechcete je přetáhnout a dorubat. My jsme tedy odpoledne zajely odpočívat do Police nad Metují do zahradnictví Zobal, kde je zoo koutek, prolézačky a holky si tam mohly poprvé zkusit rybařit. Chyceného pstruha jsme pak měly k večeři (co se uloví se musí koupit). Vstup se psem jim nevadí, jen se nenechte odradit podivným vchodem, který neláká k návštěvě. V Polici nad Metují je také muzeum Merkur stavebnice, ale to už zavíralo, než jsme chytily pstruha :). Tak jsme cestou na ubytování zastavily alespoň na včelí farmě Rokytník, kde sice nebyly úly v místě (jsou po celé CHKO), ale nakoupily jsme si zdravé suvenýry.

Co jsme ještě nestihly: v Broumově benediktinský klášter, kde provádí Lotrando, kopii Turýnského plátna, zámek Skála, Náchod, kde žila na zámku princezna Ida a kde je pramen kyselky Ida (tak se jmenuje dcera, tedy příště to nesmíme minout), pevnost Josefov v Jaroměři, Mlýn Dřeváček v Horním Dřevíči, v Hronově rodný dům Aloise Jiráska. Nestihly jsme bohužel ani interaktivní výstavu pro děti Play Broumov, která končí na podzim, ale skály byly příliš lákavé a počasí poměrně příznivé a pobyt příliš krátký. Nestihly jsme ani dům Boženy Němcové v Červeném Kostelci ani vyhlášenou cukrárnu v zahradnictví tamtéž.

Do škamen

Růžové chalupě nejblíže (19 minut autem) je zámek Ratibořice, Babiččino údolí a v České Skalici muzeum Boženy Němcové (tam psi nesmí) a škola Boženy Němcové (tam psi na prohlídku smí). Jelikož se blížil konec prázdnin a já mám čerstvého prvňáčka, posadila se Ida do starých lavic, vyzkoušela klečení na polínkách a připravila se na to, jak to už ve škole vypadat nebude.

Babiččino údolí je krásná procházka. V mlýně doporučuji jít na občerstvení „tak podomácku místních specialit“ a za Starým Bělidlem se vycachtat v ledové vodě Viktorčina splavu. To se líbilo dětem i psům. To byla pohodička! A i zde nás potkala náhoda, pod sochou Babička s dětmi (a Sultánem a Tyrlem) se přihlásil po 20ti letech kamarád, který chodil s mou sestrou do základky a nyní bydlí v jižních Čechách. Jak ta babička přitahuje! Holky víc než starý mámin kamarád zajímalo vodění na koních pod sochou babičky a i když to jsou již koňské harcovnice, nenechaly si ujít malé kolečko. So-Ni-čka se alespoň seznámila s kopytnatou šelmou, protože jsem zatím otálela vzít ji s sebou ke koním. Socializace proběhla tedy v Adršpašsku s koňmi, oslem, mnoha lidmi a tedy i po výcvikově-výchovné stránce byl tento výlet v pořádku.

Odjíždím velmi nerada a nejdéle za rok znovu. A na delší čas! Už teď se těším na návrat! Je to kraj, kde zírám a žasnu.

Martina Pupcsiková

www.dovolena-se-psem.cz

FB: www.facebook.com/dovolenasepsem (kde je vždy více fotek z reportážních pobytových testů)

databáze ubytování v ČR, kde jsou i psi vítáni