Kost je skvost
OBLAST REPORTÁŽE: ČESKÝ RÁJ
Ó Dokonalosti, tvé druhé jméno je Kost! Poznala jsem už hodně výtečných ubytování a pobytů a tuším, že Kost korunoval ve své majestátnosti i skromnosti dokonalou pohodou a výtečným zázemím pro pejskaře.
FOTO-REPORTÁŽ S DETAILNÍM FOCENÍM NAJDETE ZDE
Jak jsme dobyli italský hrad v Čechách
Když jsme jezdili do Krkonoš, pokaždé jsem mezi Mladou Boleslaví a Jičínem lačně hodila oko po odbočce Hrad Kost a Prachovské skály. Jako že tam jednou také musím. Na podzim jsem nečekaně registrovala hrad Kost coby ubytování pro pejskaře a žasla jsem, že taková možnost existuje. Když jsem vypisovala apartmán přímo na hradě dokonce s vlastní zahrádkou, zároveň jsem obohacovala svůj seznam, kam jet co možná nejdříve otestovat objekt. Hradů vstřícných pejskařům není zase tolik, hrad takto velký a krásný a spát v něm – to je výzva! Malinko neladilo objednání pobytu, protože mi na mail týden nepřišla odpověď – snad že byla ještě mimosezóna? Telefon na pana kastelána také první den vyzváněl zbytečně, až jsem začala pochybovat. Ale pak se to prošťouchlo, já dostala od pana kastelána telefon rychlejší a povolanější pro rezervaci pobytu (ten je nyní uvedený na webu) a první štěstí mi přálo: mnou vybrané 2 noci koncem června, které jsem chtěla, byly zrovinka jediné volné. Jeli jsme dobýt hrad rodu Kinských darovaný italským dědicům dal Borgo.
Příjezd ubytovaných je nehledě na zákaz vjezdu až na nádvoří přímo před pokladnu, kde během otvíracích hodin zaplatíte ubytování, psi a parkování jsou zdarma. V ceně pobytu tedy není vstupenka na prohlídku hradu. Čekali jsme potíže s parkováním, jako vyložit věci a odjet jinam, ale kdepak. Kousek od pokladny začíná zahrádka k apartmánu, otevřete vrata a dejte si tam kolik vozidel se tam jen vejde, budou za plotem na „Vašem“ pozemku. Klíče odemkly a odkryly poklad apartmánu. Spadla mi čelist – nádhera. Vy už mě znáte, tedy tušíte, že to prošmejdím a budu hledat i uměle nedostatky. Ono toho nešlo najít zas tak moc, protože citlivá rekonstrukce a modernizace skloubila to krásné ze starého s vymoženostmi moderního velmi citlivě a užitečně. Ale mám to: podezřele neladí oprané povlečení se vším dokonalým novým, s bělavými ručníky, se super moderní koupelnou. Starší oprané (ovšem ne historické) povlečení mě opticky provokovalo, ale jelikož děti poslední noc jedno povlečení poničili, šla jsem se kát a hlásit škody, tedy pro mě naštěstí nebylo to povlečení „lepší“.
Šmejdím dál. Ve vší dokonalosti ale i mistr udělá chybku a tak mi mozek zavařila mikrovlnka. Nedosáhla nikam do elektriky. Možná je vina na mé inteligenci, protože tam bylo již hodně hostů a nikomu to zatím prý nepřišlo divné, ale šňůra bez zásuvky mi rozhýbala svaly i fantazii, kam mikrovlnku postupně přenést a umístit, aby do elektriky dosáhla. Přes napůl do dřezu, přes usazení do křesla jsem nakonec rozhodla o místě praktickém a degradovala jsem posezení s retro rádiem na obyčejný stolek pro ohřívání jídla. Vyřešeno, dokonalosti již nic nebrání v okouzlování. Dokonce ihned i kladně hodnotím dvojí vchodové dveře s mezichodbou „proti útěkům koček“.
Co dělá dokonalost ještě dokonalejší a úžasnou, je zahrada. Zahrada pod hradbami s výhledem na věže – obzvláště působivé v noci, kdy je hrad „Váš“. Zahrada plná kamenů a se skálou, po které se dá lézt a skákat – děti i psi i zdětinštělé matky. Zahrada s ohništěm a jeskyní ve skále naplněnou dřívím a o skálu opřené proutky na buřty. (Pozor: papír vezměte s sebou, ten by vám chyběl). Jasně se mi rýsoval krásný večer a polehávání u ohně, až uspím děti. Miluji samotu, hvězdy, vysoké nebe a za tmy blízké skály, tady je jako bonus ještě silueta hradních věží. Dám si asi spicha s bílou paní. A ne, nebyly to ani kroky beze stop po starých schodech, jen pár ropuch vylezlo večer na tmu bóží a od spodního rybníku zněl koncert žab. Tohle je ubytování pro splnění snů.
Čas pro sebe a své rozjímání Vám nikdo moc nepokazí, protože je hrad Kost nádherně nepokrytý signálem ani wifi. Výtečná kúra proti závislosti. Škoda, že jsem si sem vzala práci a čekala mnoho neodkladných řešení :) .... inu, našla jsem 3 místečka, kde se volat bez většího předklonu dalo, že se i personál hradu divil, že taková místa existují. Co by člověk nevymyslel, aby se nemusel vracet „jinam do práce“. Lenost je matka pokroku.
Pro zahradu bych dala doporučení ještě umístit někam k brance odpadkový koš na psí bobky. Musela jsem běhat ze zahrádky do koše k bráně (to je pár kroků, tedy problém to zas tak moc nebyl – lepší pár kroků ven za plot nežli nosit naplněné nevoňavé sáčky do místností).
A k zamyšlení je přidat nějaký zahradní stolek vedle lavice k ohni – my stolovali na lavici, na zemi, na skále. Na skále to bylo nejjistější, že nám některý ze psů v nestřežené chvíli voňavou upečenou dobrotu nesebere - oni dobře vědí, že si děti neumí tolik bránit dlabanec. A mě vypila Špejla alespoň kafe, když jsem si hlídala spíš talířek.
Ve dne v noci
Hrad tedy okupujeme a je „náš“ ve dne v noci. Je parádní se projít po potemnělém nádvoří a kolem hradu, když turisté opadnou. Je tajemné dostat kód od hradu, pokud bychom se vrátili po 22-23 hod, kdy se brány zamknou ..... Bylo krásné tam být v pondělí, kdy nebyl otvírací den (o prázdniny už je i pondělí). Mimochodem: pes může i na prohldíku hradu, pokud vydrží 60-90 minut okruh. Psům se zde nic nezakazuje a také jich sem chodí plno.
Trošku jsem se bála, zda nebudeme součástí turistické atrakce, když je domek na hlavním nádvoří. Obavy jsem rozptýlila. To spíš my jsme z okna od snídaně pozorovali, jak se první turisté již derou na hrad a necítila jsem se být součástí dění. Neměla jsme problém vyběhnout v pyžamu dát misky psům do trávy. Zahrada je zatočená dozadu pod hradby, můžete být tedy dobře v soukromí (i když pár zvědavců při prohlídce mrklo i dolu na naši zahrádku), subjektivně jsem cítila separé a klid. Psi reagovali úplně ohromujícím způsobem. Byli tam všechny 3 čubinky naprosto spokojené. Neurotická Žofa tam nehledě na lidi kolem plotu neštěkala, nevrčela, nekousala (ani Sheilu, a to je co říct, doma zastrašuje pořád). Špejlinka si lehla do trávy a vegetila, So-Ni-čka si hrála, proběhla po kamenech a pak odpočívala. Dlouho jsem je neviděla všechny 3 tak spokojené! Děti byly úplně v tranzu – nejvíc asi z vlastní skály na zahrádce :)
Český ráj, skály a Dorota Máchalová
Velmi příjemné je vyjít z apartmánu rovnou na turistické stezky a přímo do skal bez dalších přesunů autem. Po červené kolem zeleného rybníku jsou skalní domky, písečná lesní cesta a les plný borůvek (ano, natrhali jsme na koláč a psiska se učila trpělivě čekat), doleva je údolí mezi skalami Plakánek, který Vás dovede buď „po hlavní“ do Střehom u Sobotky, kde najdete mlýn Doroty Máchalové z pohádky S čerty nejsou žerty (není přístupný, jen projít okolo, není ani označený, je chalupářský v soukromém vlastnictví). A nebo odbočíte v Plakánku směr Vesec u Sobotky, který Vás okouzlí spoustou roubenek a nádhernou návsí, kde se natáčel scéna „Máňa“ z Jak dostat tatínka do polepšovny. Vesec stojí za zhlédnutí víc, ale pivo si koupíte pro změnu ve Střehomi. Plakánek je nádherné údolí mezi pískovcovými skalami, kde se dá vycachtat pes (rybník cestou), zahrabat v písku (písečná pláž u rybníku), trénovat přechody na cestě z dřevěných prkýnek přes bahno a protože je to kousíček od hradu, já si tam šla trénovat večerní běhání – i se Špejlinkou, která už umí na vodítku chodit, tak ji učím pro změnu běhat. Uhnala mě, má nečekaně páru :) A ještě se dají v údolí natrhat maliny. Dokázali jsme v obou směrech kolem hradu strávit turisticky dva dny. Bližší košile než kabát a tak ani nedošlo na původní plán dojet do Prachovských skal. Nezbyl čas, bylo u hradu tak krásně.
Aby se děti nenudili jen samým chozením, zajeli jsme jim ukázat Rumcajse do Jičína. Mnohem chytřejší by bývalo bylo strávit víc času na dětském hřišti s vodními herními prvky, protože Ševcovna Rumcajse je výsměch. Jedna místnost s figurkami a spoustou haraburdí spíš připomíná vetešnictví než cokoliv, za co je potřeba vybírat vstupné, i když symbolické. Takže věž, náměstí a pak užitečný nápad vybrat občerstvení v boční uličce na domácím burgeru se zahrádkou Fénix – domácí gril, pohoda, stín a dovolenková atmosféra.
Prachovské skály jsme si slibovali na cestu domů. Jenže jak se jezdí s dětmi, je to často všechno jinak. V noci nevolnosti, teplota a jelo se domů i bez Prachovských skal. Ale ne zcela bez cíle. Ještě dáme cestou lovecký zámeček Humprecht u Sobotky. Pro minimalizaci vláčení dítěte, kterému není dobře, jsem vyzvěděla v Sobotce v Í-čku, kudy se tam dá dojet autem až k zámečku, protože směrovky jsou jen pro pěší variantu. Není tam ideální cesta, tedy auta tam záměrně nelákají. Naše expediční ne-4-kolka to zvládla a tak jsme mohli Humprecht alespoň vidět a zeptat se na prohlídku se psy: prý pokud to není doga, tak se klidně pes na prohlídku může vzít. A 3 psi, když nejsou doga? Prý také. Inu, nevědí, co činí. Má smečka s ročním prdloušem nekoordinovaných pohybů a děti navrch by zajisté udělali víc škody než jedna dobře vychovaná doga :) Zapomněla jsem se zeptat na vlkodava :) Ale ano, je možné si tento zámeček připsat na seznam pro pejskaře vstřícných památek.
Odjíždíme vzhledem ke zdravotní situaci domů a slibuji, že ještě navštívím někdy Prachovské skály, Hrubou Skálu, Trosky, mnoho dalších filmových míst krásného Českého ráje ... a znovu hrad Kost. To byl vynikající start na prázdniny!
A smečka byla tak spokojená, že jsme výtečně utužili vztahy. Bázlivější Špejlinka se tak odvázala, cvičila, běhala, trénovala přivolání, odložení, neignorování mě venku.... Máme zase spolu o něco lepší vztah. Asi je to místo nějak kouzelné. Zdá se, že se Český ráj honosí nebeským názvem oprávněně.
Martina Pupcsiková
FB: www.facebook.com/dovolenasepsem (kde je vždy více fotek z reportážních pobytových testů)
databáze ubytování v ČR, kde jsou i psi vítáni