Estéti, balte!

OBLAST REPORTÁŽE: ČESKÁ KANADA

Do Slavonic cesta dlouhá, kdo ji nezná, ten je trouba .... Mi běželo hlavou, když jsem vychytala už třetí kolonu na cestě do hotelu Arkáda. A protože Slavonice znám a vím, že na konci je architektonický skvost, nešlo mi to z hlavy. Tuším, že neexituje výtvarník, nota bene architekt či stavitel, který by do Slavonic nezatoužil zajet. Většina z nich obchází s mapou nejen fasády, ale i průjezdy a snaží se dostat kamkoliv, kde jim otevřou dveře. Tuším, že začínají v šest ráno, aby jim neuniklo nic z té nádhery. Ráno je nejhezčí světlo, úplný klid, liduprázdno a Slavonice jsou nejkrásnější. To zažijí pejskaři při ranním venčení jako jasný bonus – město je jen jejich. Tuším, že turisté-estéti by si přáli dostat se na noc dovnitř budov, snad i pokukují po hotelu na náměstí. Tuším, že pokud mají psa, říkají si, že se tam s tím „čoklem“ nikdy nedostanou. .... Ale dostanou :)

FOTO-REPORTÁŽ S DETAILNÍM FOCENÍM NAJDETE ZDE (PROKLIK)

Přijeďte si nás vyzkoušet!

A najednou mi přišla prosba od hotelu Arkáda, jednoho z renesančních domů přímo na náměstí ve Slavonicích, abych je přijela se svou tříhlavou smečkou vyzkoušet. Bylo to upřímné pozvání od mladých majitelů, kteří jsou v oboru hotelnictví teprve rok. Paní čte mé reportáže, prý se z nich často poučí a, i když tam prý ještě není vše úplně ideální, protože to teprve budují, chtěla by slyšet mé připomínky, jak své služby zlepšit. To se mi stalo poprvé, že by někdo, s vědomím, že reportáž nemusí být zrovna vřelé doporučení, mě zval právě proto, aby se mohl zlepšit! Hrozně si tohoto přístupu vážím! Dozvěděla jsem se, že hotel mají rok, že se buduje teprve i investičně, půlka pokojů je po rekonstrukci a půlka ještě ne, dětský koutek zatím napůl a že chtějí služby postavit i na výtečné kuchyni. Protože jsem před 3mi lety České Kanadě slibovala, že se vrátím, nemusela mi popisovat, kde hotel je, věděla jsem to zcela přesně – konečně jsem ve škole chvíli koketovala i s historií umění.

Stres ze psů v centru města hoďte za hlavu

Když jsem vyrazila na cestu se svou bandou 2 děti (4 a 8 let) a 3 psy (15 let Žofka obranář pokoje, So-Ni-čka, která se stále ještě bojí lidí ve městě, a Sheila, která je trdlo a učí se skoro vše včetně venčení a ve stresu nechodí po schodech), uvědomila jsem si, že jet s nimi zrovna do hotelu na náměstí v historickém městě, kde bude venčení bůhví jak daleko, a to cestou mezi lidmi .....  noooo, znejistila jsem. Při rezervaci pokoje jsem nadefinovala pokoj bez koberců (vytírací verze pokoje), pokud v patře, tak hned u výtahů (schody nedává Sheila, na venčení co nejrychleji musí dojít Žofa). Takový pokoj měli – ale není to ten nejhezčí, je jen 3-lůžkový pro 4 osoby (manžel měl dojet za námi) a „Prosím, dobře si to rozmyslete, je to malý pokoj, musíte si vzít děcko mezi sebe do postele.“ Rozmlouvali mi ten pokoj celkem 4x, naposledy v den příjezdu. Už za ochotu toto vyslyšet mají ode mne Certifikát Přátelské ubytování. Navíc, pokoj zas tak moc malý nebyl, i 4 osoby a 3 psi se tam netísnily a vlastně mě i lákalo nevidět ten lepší pokoj pro mé objektivní hodnocení. Výhled na náměstí byl bonus a nikdo neřešil, zda nechávám psy samotné na pokoji (např. jsem je nebrala na snídani ani večeři, odložili jsem je, když jsme šli do unikátního slavonického podzemí nebo si malovat na náměstí Mařížskou keramiku). A nebo když jsme seděli naproti na náměstí v cukrárně  a nějaké dobrotisko zdobilo noční černotu ohňostrojem, neřešili případné štěkání psích hostů, ale sami konstatovali, „že ohňostroj je ale pitomost, chudáci psi“.

Ale zpět, jsme teprve na cestě. Blížíme se cíli a mě se konkretizují možné problémy. Nejen, jak daleko je nějaké venčení od náměstí, ale především příjezd. Psi budou potřebovat vyvenčit, ale já zastavím před hotelem v centru a pak mám přejet odstavit vůz asi 3 min chůze dál za zamčený plot. Jak dlouho mohu před hotelem stát, když začnu vyndavat kufry, tak dám nevyvenčené psy na pokoj a to nedopadne, pokud půjdu venčit, děti budou mrmlat, že chtějí na pokoj .... Člověk žije ve schématech a ta ho omezují. Řešení vymyslela jednoduše 4letá Stela: „Tak mami zastav před Slavonicemi v lese, projdeme se, vyvenčíme a pak můžeme rovnou na pokoj. Ty vyndáš kufry a půjdeš přeparkovat.“ Jak jednoduché. A tak jsme si užili první procházku do lesa v Nové Vsi těsně před cílem.

A nakonec nebyl ani ten stres vůbec potřeba. Do Slavonic se normálně smí i na náměstí, před hotelem mohu stát jak libo třeba přes hodinu! A už si mě odchytává pan recepční/provozní, abych si nezapomněla psy, jestli chci pomoct s kufry a zda potřebuji na pokoj misku pro psy na vodu. Starosti ze mě padají, vybalím si na pohodu, pak převezu auto, zjistím, že je to za dva rohy za můstkem s vodou, kam budu zároveň chodit venčit. Ne, nebude to tak daleko z náměstí na trávu. Jásat jsem přestala až poté, co mi došlo, že je venčení u vody a že Sheila pak obvykle nechodí po cestách ....

Co doladit

Mým úkolem při tomto pobytu bylo především hledat chyby, tedy přesný opak, než co očekávají jiní hoteliéři. Pro klid duše musím majitelům říct, že jsou na dobré cestě. Ochotou to začíná a trpělivostí je to korunováno. Za to si ten Certifikát vážně zaslouží. Zjistila jsem, že se Sheila bojí temných koridorů a podloubí – což je u arkádového hotelu vážně výhoda :). Zasekla se již u první arkády, pak jsem ji pobízela před hosty s kávou mezi arkádami, pak musela překonat dvoje dveře a klenutou dlouhou chodbu až k výtahu. Někdy to bylo na dlouho, jinak bych ji musela smýkat ležící po zemi. V kombinaci s dvěma vodítky v druhé ruce a faktem, že onou dlouhou chodbou nosí číšníci jídla a pití, uznávám jejich trpělivost s tácem v ruce uhnout nebo počkat, až se vymotáme ven nebo dovnitř. Oprávněně mne mohli poslat k šípku. Asi měli soucit s někým, kdo zrovna vypadal, jako když krade psa ....

Co jsou proti tomu má drobná zjištění, navíc s vědomím, že je chce majitel vědět proto, aby to zlepšil, protože si uvědomuje „oborovou slepotu“, kterou trpí všichni, cokoliv dělají. A tedy chce slyšet to, čeho už si možná nedokáže všimnout. Doporučila jsem osvěžit vzduch v chodbách např. osvěžovači vzduchu snímajících pohyb (tento nápad přivítali dokonce s nadšením) a lepší kontrolu kritických míst dlouhodobého úklidu, kdy je jasné, že uklízečka jede zajetý stereotyp po odchozích hostech, ale že není dokonalá kontrola dlouhodobého opotřebování, jako opískované skleničky na pití z myčky s bělejším dnem, čistota ventilačních otvorů je problém mnohých hotelů, kontrola odtoku sprchového odpadu (i když pokud toto nenahlásí host, nemá hotel skoro šanci na to sám přijít), nebo že ranní světlo odhalí na okně esíčkovité tahy hadrem místo rovné stěrky. Aby byl kontrolní mechanismus na úklid a jasně daná zodpovědnost: např. když se uklidí stůl po snídani, že k tomu patří i smést drobky pod stolem, nejen připravit stůl nahoře. Konečně méně drobků si zajistí hotel sám jednoduchou radou, když k čerstvoučkým rohlíčkům dodá i prkýnko s ostrým nožem a nebude nutit hosty si pižlat drobivé pečivo kulatým příborovým. I další rady jsou poměrně lehce splnitelné, jako přidat do koupelny věšáček v dosahu dětských ručiček, my museli povýšit držátko na toaleťák na ručníkový úchyt. I když je koupelna malá a má tedy potíže s odkládacími plochami, na věšáček se místo najde. Bezvadný je naopak velký sprchový kout. Majitelé si můj seznam (mnohem jízlivěji osobně podaný) vyslechli statečně a nadchly se pro myšlenku připravit manuál kritických úklidových bodů. Tleskám tomu! Jelikož  řídí hotel na dálku z jiného zaměstnání, a protože je to rodinný hotel,  kdy obecně v každém oboru selhávají motivační nástroje typu „vyhodit“ nebo „snížit plat“, efektivnější mechanismus než jakýsi HCCP systém nemohou vymyslit. A samozřejmě co nejčastěji přijet osobně – nejen v očekávaných termínech.

Naopak ráda přiznám i silné stránky. Byla jsem zvědavá na restauraci, když si hotel zakládá na gastronomii. Leta degustací v potravinářství mě pasovala na protivného hodnotitele a dávám známku: dobře. Známkou „vynikající“ zatím ne, nemohu přeci jen plýtvat nadšením. S jásáním zacházím jako s šafránem a zde bych ještě kousek zapracovala na detailech dochucení. Oceňuji používání čerstvých surovin, i když u šlehačky bych se hádala. Majitelé trvají na tom, že kuchař si sám zakládá na používání čerstvých surovin vč. šlehačky, já bych řekla, že na naší svíčkové zrovna došla. Zato jsme obdrželi na přání pořádný kýbl brusinek a ještě sami navrhovali přidání, když viděli, jaký je dcera brusinkofil. Velice mne provokovala myšlenka právě sem poslat pana Pohlreicha – protože si myslím, že by to kuchař přivítal a zdokonalení že by sám chtěl. Tedy? Udělají takový krok majitelé? Myslím, že by obstáli a že by to bylo ku prospěchu. Za co ale rozhodně palec nahoru, je snídaňové menu! O tom tedy žádné pochyby.  Zdánlivě ne bohatý švédský stůl je korunován menu teplé snídaně, kdy si vyberete z:  palačinky, omelety, míchaných vajíček, kvalitního párku a ovesné kaše. A za sebe doporučuji vřele právě tu ovesnou kaši – žádný instant, poctivá a lahodná. Já, milovník omelet, jsem se zde stala nevěrníkem a na ovesnou kaši nedám dopustit. Je to sice odvážný krok v Česku, kde je konzumace ovesné vlákniny bohužel nejnižší v celé Evropě, ale třeba se zde i čeští hosté budou v tomto duchu gastronomicky vzdělávat!

Proč Česká Kanada?

Česká Kanada je kromě léta krásná prý i v zimě, kdy je tu spousta běžkařských stop. Nyní je ale horko a já neznám turistickou oblast, kde by bylo vedle sebe, i v lese, tolik rybníků. Majitelé plavacích plemen, v létě víte kam zajet! Kamkoliv se hnete, narazíte na rybník. Jeden vedle druhého. Dostala jsem tip, že nejčistší na koupání je prý Dědkův rybník kousek za Slavonicemi směrem na Stálkov, tam prý ani ve vedru není „mrtvá voda“, jak pravil jeden starousedlík. Já zrovna nejsem vodomil, takže mi stačilo cachtat plaváčka Sheilu cestou v čemkoliv.

Vychytávka je Maříž, kde si můžete prohlédnout, zakoupit nebo sami malovat tradiční a nádhernou Mařížskou keramiku, a to dokonce  se psem u sebe (na Maříž je v archívu extra reportáž). Kromě keramické dílny a výtečné restaurace je i zde vedle rybník .... a vy už tušíte, kde jsme se Sheilou pro změnu skončily.

A teď pojďme přijít na to, proč má jedna turistická oblast název Česká Kanada. Prý kvůli velmi podobnému rázu krajiny, kdy na jihu Čech najdete svou Kanadu. Dívám se, ... uznávám, v Kanadě jsem nikdy nebyla, jen ty cestopisné časopisy ... ale úplně bych za to do ohně ruku nedala. Krásně tu je, ale z Kanady tu nacházím javory a pětiprsté listy, na všech pohledech bizony a vedle javorových listů pak Česko reprezentují lípy. Dobře, půjdeme najít ty bizony. Doporučení i ukazatele mne posílají za Staré Město pod Landštejnem. Zelené směrovky tak trochu kecají, za Starým Městem není farma, ale obora a ta je tak rozlehlá, že v aktuálním vedru jsou bizoni zalezlí hluboko v lese, tedy neviditelní. Rozhodla jsme se najít přímo farmu.  Objevila jsem nádhernou bizoní farmu v Rožnově, kam se dá z Landštejna dojít i pěšky po modré a zelené turistické značce. Tam jsou bizoni vidět dobře od silnice, je tam restaurace, velký venkovní areál pro děti a na valníku prý vozí i mezi ty bizony. Psům vstup povolen (tedy nevím, zda i na valník k bizonům, to asi ne).  Pak zajděte rovnou na zříceninu hradu Landštejn (pod hradem příjemná zahradní občerstvení na soukromých zahrádkách – vše vč. hradu je i se psem možné).

Tip na výlet, jak nejlépe poznat krásu přírody České Kanady jsme dostali do Českého Rudolce, kde je zámeček tzv. Malá Hluboká a pivovar s restaurací. Tak tam byla svatba, tam jsme neuspěli. Malá Hluboká je pod lešením, hezká s dobrou fantazií, ale i tak jsou dovnitř prohlídky. A protože bylo horko, vyhrála procházka do přírody. V České Kanadě je spousta turistických cest po asfaltu (bohužel pro pejskaře, výtečně pro cyklisty), a tak jsme se rozhodli pro místní specialitu, tzv. Graselovu stezku (čti Grázlova a hledej G na stromech), na počest louležníka „Grázla“. Ani jsem netušila, že se jedná o historickou postavu. A tato síť stezek vede převážně lesem a loukou, sem tam záhadně mizí v úzkých remízkách. Je na ní krásný stín, no dobře, není z ní sem tam vidět krajina.

Když jsem si zrovinka užívala idylku, že mohu volně vypustit v pustém lesíku psiska, zvolil si tuto nepohodlnou cestu i cyklistický orientační závod – holt máme štěstí. Sice jsem nebyla ráda, že musím zase smečku uvázat, ale vedlo to k odhalení tajných míst. První závodníci se nás, vlekouc  3 uvařené psíky za sebou, ptali „Kde je tady psí hřbitov?“ a já myslela, že mají zvrhlý smysl pro humor. Manžel se hned přidal „asi brzy bude“ a pochvalu nedostal ani on. Ale když nás míjela další a další skupinka  a všichni se ptali na totéž, pochybovala jsem, že by se domluvili. A najednou byla na stromě šipka „psí †“ – no nic, jen jeden kámen ve tvaru lidské hlavy, vůbec netuším, co to je za místo. Ale cyklisti tam měli razítko.

S dětmi můžete využít příjemný výlet asi 2 km za Slavonicemi okruh Pohádkovou cestou, kde se děti zabaví, psi vylítají a ještě zhlédnete i nějaký bunkr, kterých je tato oblast také plná. Kdo má rád velké české vynálezy, tak alespoň na chvilku zajeďte i do Dačic poklonit se soše první kostky cukru.

Horký tip na závěr: zbrusu nové muzeum amerických veteránů v Nové Bystřici, kam se smí i se psem a je vážně hodně vymazlené. I nároční klienti žasnou. Klidně si tam vymezte 2 hodiny času. Pak se vydejte směr Albeř a pak na zámeček a klášter kolem rybníku Osika, okruh můžete uzavřít zpět do Nové Bystřice Graselovou stezkou a máte krásný další den.

A až vás začnou bolet nožičky, sedněte na Jindřichohradeckou úzkokolejku – třeba dojedete až tam, kde končí koleje.

Adie Česká Kanado! A držím palce, Arkádo!

Martina Pupcsiková

www.dovolena-se-psem.cz

FB: www.facebook.com/dovolenasepsem (kde je vždy více fotek z reportážních pobytových testů)

databáze ubytování v ČR, kde jsou i psi vítáni