Služební cesta s problémem
OBLAST REPORTÁŽE: DRAHANSKÁ VRCHOVINA/MORAVSKÝ KRAS
Tato služební cesta měla být z mého jiného zaměstnání, tedy bez psů, ale jak se to někdy stává, může být na poslední chvíli vše úplně jinak. A tak vznikla tato reportáž. Co mělo být komplikací, bylo nakonec výhodou. A největší poučení z této cesty? Nesuďme nikdy před tím, než si uděláme vlastní zkušenost na vlastní oči! Předčasné závěry mohou být zavádějící!
V mém podnikání jsem dostala za úkol projekt „Psaní pohádek ze ZOOparku Vyškov“, tedy držet nad tím organizaci a patronát, sehnat spisovatele, ilustrátora a pak vzít všechny do ZOO ve Vyškově, aby si prošli, nafotili, zapamatovali a mohli psát a kreslit pohádky z tohoto prostředí. Úkol krásný, protože se dostaneme i do zákulisí, ředitelny, do výběhů ke zvířatům, všude. Nejprve jsem si pomyslela, že na tuto služební cestu propašuji min jednoho psa, aby vznikla zároveň reportáž, když ZOOpark Vyškov pejsky vítá. A že přespíme 30m od vchodu do ZOO v hotelu Selský Dvůr. Jenže jsem zjistila, že tento hotel rapidně zvedl cenu za psa na pokoji, a to z původní (tuším) stovky na 300 Kč malý pes a 400 Kč velký pes/noc. To mne vystrašilo. Odůvodnění z hotelu přišlo, že mají špatné zkušenosti, co psi zničí a páníčci zamaskují při odjezdu, a že se tím brání zvýšeným nákladům. Na FB „Dovolená se psem“ se strhla diskuse proti hotelu, že psy nemají rádi a proto cenou zastrašují, aby tam nikdo se psem nejezdil a že je to pohodlnost jít si zkontrolovat pokoj před odjezdem a .... diskuse nebyla vůbec příjemná a opravdu to tak působilo. Některé hotely to tak dělají – dají šílenou cenu za psa „aby tam psi nejezdili“ a pokud přijedou, tak jim za vysokou cenu dají horší pokoj. Některé hotely ale mají opravdu špatnou zkušenost a třeba po letech ubytovávání pejsků mají třeba i jedinou zlou zkušenost a pak někdy věří dál a někdy zcela ukončí provoz pro pejskaře. Kdo by se divil, když třeba na statku, kde má být pes na vodítku, ubytovaný pes zakousne jehně – i to se stalo a pak se určitě nezastanu zrovna daného majitele psa. Na druhou stranu, zásadních problémů slýchávám opravdu málo a většinou si pejskaři váží, když je někdo mile ubytuje a uklidí po sobě víc než běžný smrtelník. A pejskaři jsou loajální a rádi se na oblíbená místa vrací. Ale sem tam dělá někdo nám, zodpovědným páníčkům, ostudu a pak to odneseme bohužel všichni ostatní.
Myšlenku propašovat na tuto služebku byť jen malou So-Ni-čku jsem tedy zavrhla. Jenže, osud chtěl, abych danou situaci poznala úplně jinak .....
Hele, mám problém ....
Hotel Selský Dvůr jsem rezervovala 3 pokoje: pro mne, pro pana spisovatele a pro slečnu ilustrátorku. Pan spisovatel je starý pán, potřebuje šetřit kroky a hotel je přímo u vchodu ZOOparku, de facto je jeho součástí. A zakoupila jsem 3 místenky do vlaku do Vyškova na Moravě, rozeslala instrukce, kdo kde přistoupí nebo přestoupí a že z Prahy pojedeme už všichni společně. Nejdelší cesta čekala slečnu ilustrátorku z Plzně, tedy 2 hod vlakem do Prahy a pak 4 hod vlakem do Vyškova. A právě slečna ilustrátorka mi den předem napsala: „Hele mám problém, musím vzít s sebou psa“ .... Věděla jsem, že na svého výmaráka hlídání má, ale že má překvápko, že má druhého psa a toho nikdo hlídat nechce, mělo být testem celé výpravy. Napsala jsem do hotelu, aby nás čekali i se psem.
Slečna ilustrátorka totiž před měsícem zachránila německého ohaře čokoládové barvy, 8mi měsíční štěně, nezvyklé čistotě, neposlušné, majitelé se ho tedy chtěli zbavit. Protože má slabost pro lovecká plemena, vzala ho. Do dočasky. Čekala jsem, co přijde v Praze na nádraží k vlaku: nevychované pubertální štěně na 4 hodiny do malého kupé, kdy si nemůže odběhnout vyvenčit, a to již po 2 hodinách z jiného vlaku. Přišla slečna s perfektně vychovaným, klidným a na ní navázaným psem. Oboum nám je jasné, že dočaska se stává trvalým domovem. Smekám, co s ním za jediný měsíc dokázala. (Přiznala, že je to vliv výcviku v Herolticích, kde se mnou byla v listopadu, že když viděla, co tam kdo se psem dokáže a že ten její výmarák nemá problém, že si chtěla zkusit také něco obtížného.) 4 hodiny byl pes hodný a když se nudil, panička vytahovala z batohu míček nebo srnčí paroh na zábavu.
Na nádraží do Vyškova jsme dojeli za tmy a čekalo nás 10 minut pěšky do hotelu. „Čokoládový pes“ Rocky ožil po nudě a panička měla jasný večer věnovaný vybití energie v mladém těle. Pracovala v nás zvědavost, jak rozjařeného psa přijmou v „nepřátelském“ hotelu. A měla jsem projít osvícením, co jsou to předsudky a předčasné závěry! Je ostuda, jak obecně děláme závěry snadno, aniž bychom si ověřili sami situaci!
Problém se vytrácí ...
Hned u recepce nás zachránil kávovar s volným odběrem kávy, nabídněte si prosím, poslužte si kolik chcete. Mně káva obecně zachraňuje život, tedy tato službička mi velmi zvedla náladu. Každý z personálu mazlil psa. Dostali jsme karty od pokojů a ovladače topení/klimatizace. Pro jistotu nám dali rezervaci ke stolu, abychom měli místo na večeři. Jediná podmínka: pes nesmí zůstat sám na pokoji. Tedy vzít s sebou do restaurace.
Pokoje byly krásné, čisté, moderní. Evidentně zrekonstruované nebo zcela nové. Všude koberce. Pomyslela jsem na své 3 čubičky, které se mnou obvykle ubytování testují. Pro nás by to byla riziková podlahová krytina, resp. musela bych požádat o pokoj blíž k východu, ne chodbu přes zatáčky a schody nahoru i dolu, to by 16ti letá čubinka nestíhala dobíhat až ven. Rocky už byl ale polepšený a tak žádný problém neměl.
Šlo se na večeři do restaurace. Připravený stůl, přehledný krátký jídelníček a výtečná kuchyň. Kuchařům v tomto hotelu musím dobrořečit. Rocky nejprve okouzloval pod stolem, při nudě oblažoval házením si srnčího parůžku, což bylo dost hlučné a čekali jsme, kdy nám to někdo zatrhne. Servírky si Rockyho mazlily a laškovali sním, aby mu nešlápli na pacičku. Jen jeden číšník, se mi zdálo, možná trošku koukat úkosem, ale nic neřekl. Je fakt, že Rocky s plnou dávkou energie byl pak i u stolu rozvalený na lavici, chvilkami na lavici stál a poskakoval a hemžil se kolem skleněné výzdoby parapetů. Panička ho šla vydovádět ven, kde si pohrát s cane corso a bullíkem, kteří patřili panu majiteli. Myslím, že pokud šéf hotelu vlastní cane corso a bullíka, nemůže mít nerad psy. I pan majitel zahlédl parohové hrátky a lavičkové válení Rockyho v restauraci a spíš se omlouval za svého cane corso, který náhle vběhl si hrát do restaurace. Určitě neřešil, co dělá náš pes u stolu.
Ráno nás čekala velmi příjemná snídaně. Nejprve panička zkusila Rockyho uvázat u stolu a dojít si vybrat ze švédských stolů, ale asi moc tesknil a tak plakal. Nakonec chodili spolu, aby to vedlejší stůl neměl s nelibou hudbou, a vybírali spolu z talířů snídani. U snídaně, a následně i u oběda, byl jiný personál a zase všichni psisko mazlili. To poslední, co bych zde cítíla, by byla nepřízeň ke psům a jejich páníčkům. Naopak, tolik vřelosti a milých slov jsem dlouho nikde nezažila. Mohli třeba jen přehlížet a ignorovat, ale ne, kontakt byl aktivní a milý. Takhle přeci nevypadá hotel, který psy v objektu nemá rád!
Co tedy na místě nefungovalo? Karty k pokojům. Postupně dvě ze tří zlobily, neotvíraly pokoje nebo na XY pokusů. Jednu jsem šla vyměnit úplně. A pak jedna otázka z oboru relativnosti. Když vezmu jako fakt šílenou cenu za psa 300 malý a 400 velký a nebudu to dále rozporovat a ani spekulovat, že je i dost objektů, kde je stále pes zcela zdarma. Čekali jsme, jak posoudí při vyúčtování ohaře. Bude to pes malý nebo velký? Panička ho vidí jako malého, protože zná i třeba kavkazáky, ale účtován byl jako velký. To ji trochu rozladilo. Jak je vlastně stanovena míra pro posouzení velikosti psa, kde je hranice mezi malým a velkým? A pak by následovaly další sporné otázky, pokud je poplatek za psa tak vysoký kvůli „ničení“, je třeba při pobytu více psů na pokoji účtovat poplatek víckrát a dostat se tak, např. v našem případě, kdy bereme 3 psy, přes tisícovku za psy na noc? To si na své cesty se 3mi psy neumím představit a jinak velmi sympatický hotel mi to vylučuje z dalšího pobytu ve Vyškově, který určitě nebyl poslední. Logicky bych doporučila spíš vyšší vratnou kauci, např. 500 - 1.000 Kč za pobyt psa, které by se vrátili po kontrole pokoje při odjezdu, zatímco platba za ubytování by byla v obvyklé výši (např. 100 kč/pes/noc) vedle vratné kauce. To by bylo fér a spíš by se to jako pojistka nevhodného chování pochopilo.
Ale zajít si sem ze ZOO na oběd to rozhodně ano, to byste udělali chybu nevyzkoušet alespoň polední menu.
FOTO-REPORTÁŽ S VÍCE FOTKAMI NA FB NAJDETE: ZDE
Do Zooparku Vyškov jděte na špacír
Další zkušeností se spoustou milých lidí, co mají rádi psiska, je ZOOpark Vyškov. I když jsme kvůli práci směli na místa jinak neveřejná, myslím, že dojem nemám zkreslený. V ředitelně pracují hned 3 psi. Přestože sem jsme neměli Rockyho nahlášeného a byl ryzím překvapením při našem vstupu, nebyl problém s ním jít i do toho zákulisí. Dokonce se čumáčkoval s oslem poitouským, což je pořádný huňatý obr s velkými ušisky, dobrácký a mazlivý, skoro k neuvěření, že ve válce tahal děla – takový dobrák! ZOOpark je malý a je to spíš domácká ZOO, ve voliérách výstavu druhů slepic, králíků a je věnována spíš všem zvířatům, které by neměly děti zapomenout, že pomáhají člověku. Tedy sem tam překvapí mezi domáckými zvířaty z celé Evropy i něco více exotického, např. opička Malpa plačtivá, ale ta proto, že je možné ji vycvičit jako asistenční zvíře, to samé lama, velbloud, pštros – ti tedy nejsou asistenční, ale jinak užiteční člověku.
Když jsem se tam procházela v lednu, říkala jsem si, jak je hloupé nechodit do ZOO i v zimě. ZOO byla prázdná a tedy ryze naše. Klid, výtečná socializace pro psy (Rocky si to tedy užil a měl pak o čem cestou domů vlakem přemýšlet, řádně ho to unavilo). V létě, kdy je ZOO park plný lidí, by to tak pohodově nešlo. Má to tedy i své nevýhody: zavřený byl obchůdek, tedy žádnou turistickou známku jsem domů vzít nemohla, kiosek s občerstvením také žádný (kromě hotelové restaurace před východem, samoobslužný vchod a zavřený byl i Dino park. Ten v létě funguje s přejezdem vláčku mezi ZOO a Dino parkem.
Vyškovská ZOO je určitě místo, kde je příjemně. A když se nabažíte, vyjdete zadním východem kolem Hanáckého statku do zámecké zahrady a pak do centra města. My tam ale jeli pracovně a tak žádné výlety (např. 25 km Macocha a Punkevní jeskyně) a hezky zase na vlak a domů.
Odjíždíme všichni 3 s pocitem (a asi i Rocky), že jsme poznali pěknou kupu milých lidí – v hotelu i v ZOO. Lidsky i psovsky jsme byli plně potěšeni.
Martina Pupcsiková
FB: www.facebook.com/dovolenasepsem (kde je vždy více fotek z reportážních pobytových testů)
databáze ubytování v ČR, kde jsou i psi vítáni