Trnov pod Kašperkem
OBLAST REPORTÁŽE: ŠUMAVA
O Velikonoce preferuji ubytování v apartmánech i proto, že kuchyňka je skvělé zázemí pro barvení vajíček a atmosféru domácích svátků jara. Šumavu jsem letos zvolila pro tu domácí atmosféru: má rodina pochází ze Šumavy od Stach a děda mi vždy kladl na srdce, abychom se na jeho Šumavu nepřestávali vracet. Dřív jsme u pratety na statku trávili prázdniny a spali na seníku. Jenže vezměte smečku tří psů na statek se zvířaty a ke staré tetě. Apartmány Trnov se zaregistrovaly do databáze jako čerstvě opravený objekt a jakmile jsem četla, že jsou z druhé strany hradu Kašperk, věděla jsem kam docela blízko od tety. Objevím třetí cestu na Kašperk, kromě těch dvou turisticky frekventovaných. Cestu zezadu. A aby bylo koho hodovat, vezmeme s sebou švagrovou a švagra a jejich dvě barzojky. Oni budou studovat nejmenší dvoulůžkový pokoj a my naopak velký apartmán se samostatným vchodem. Jednak, že je nás s dětmi víc, a druhak, že je to jediný pokoj bez schodů. Potřebujeme rychlé úniky na venčení, včetně noci. Přízemní apartmán byl pro naši smečku jediným přijatelným řešením – a i tak 16ti letá čubinka Žofka někdy nedoběhla a já prala pelíšky. Tato reportáž ovšem nebude o inkontinenci staré psí dámy, ale o velké výtvarné nádheře a skvostných promakaných detailech, kam oko padne.
Ráj pro milovníky krásna
Trnov je na mapě, jak slušně popsat – bod v neznámu. Čti to jako klid, pohoda, příroda, soukromí. Cesta k apartmánu by mohla být lépe značená, protože minimálně jednou během cesty znejistíte, zda ještě pořád jedete správně. Ano, jedete, prostě až tam, kde cesta definitivně končí, je onen opravovaný statek. Nejprve možná znejistíte – blátivá cesta do mírného kopečku k zaparkování, kde moje auto hrabalo, dá první dojem, že jste si mohli vybrat k přespání klidně i bližší JZD (tak to ovšem označí jen škarohlíd, který nevidí kromě rozjeté cesty louky, lesy a velikánskou upravenou zahradu). Pak vejdete dovnitř apartmánu nebo společenské místnosti a stoprocentně a zcela bez pochyb Vám spadne čelist. Nehledě na optimistickou nebo pesimistickou povahu hostů, příchod dovnitř Vám vezme dech. Nádhera. Každý pidi-detail je promyšlený, výtvarně pojatý, každé prkno ručně obroušené a vrstvami speciálně míchané barvy lazurované, na kafe vlastní keramika, vlastní květináče, vlastní paravany, u ručně opracovaných sloupů z padlého stromu obsypané barevné polodrahokamy u patky, i štuk má v rohách spirálky nebo mezi mozaikou vykoukne malovaný kámen, sklíčko nebo rafinovaně poschovávané kresby. Projdete kolem poliček, které se na lanech houpou jen jako zavěšené kameny. Popsat to je nadlidský úkol, všude je toho plno. Každý pokoj má navíc svůj styl.
Černobílý dvoulůžkový pokoj je nejmenší a nejobyčejnější. I tak milý. 4-lůžkový pokoj má orlí výzdobu a nádhernou koupelnu ve dřevě. Posledním v patře je gigantický apartmán pro asi až 8 lidí, kde se prostě ztratíte a oněmíte již v kuchyni. To se musí vidět, rozhodně bude větší než domácí bydlení většiny z nás. Asi jako když sečtete dvě patra jednoho domu. A pak stranou je náš modrý apartmán. Také obří, také k poztrácení rodiny. Dětský pokoj s krbem, pak jídelna s historickým nábytkem spojená s kuchyní včetně kachlových kamen, dva schody oddělují ložnici, ta je paravanem uměleckého ražená propojena s koupelnou s vířivou vanou (teplé vody dostatek), chodbička pokračuje za roh do místnosti se záchodem a pračkou a ještě dál je špajzka s lednicí. Tohle musíte chvíli rozdýchat! Pardon, ještě jsem zapomněla na vlastní terasu.
Pro psy jsem si načetla provozní řád: na zahradě na vodítku, sbírat bobky a pes nesmí do postele. Tak já s tím problém nemám, svoje psí pako nepouštím v cizím prostředí z vodítka, aby nezdrhlo, bobky je samozřejmé sbírat všude a mí psi stejně v posteli nespí, vozím pelíšky (i navíc, pro případ nehody). Ale tohle mne zajímalo pro ostatní hosty. Tak ta zahrada – nikdo neměl problém s volným pobíháním psů a dokonce ani já, protože se tam čubinám líbilo a nikam nezdrhaly. Dokonale si užívaly obrovskou zahradu a všechna její zákoutí, i louky okolo. Bobky jsou jasné, jen chyběl koš „kam házet sáčky“ a tak jsme si řekli o igelitku pod schody. A postel: do apartmánu nám připravili dva veliké pelechy ručně šité, aby měli mazlíci pohodlí – já měla vlastní, tedy obří pelechy šly ke švagrové pro barzojky. Na zákazu psa do postele prý trvají, protože hned první hosté jim postel poničili. Ano, jsou to ty špatné zkušenosti hoteliérů, bohužel. Navíc dvě ženské dělají všechnu tu krásu svýma rukama a dost se tu nadřou, já měla úctu ke každému centimetru prostoru. Naopak, byla jsem nejprve z té krásy ve stresu, co to moje nejmladší psí pako rozbije – něco jsem odklidila, stočila jsem pro jistotu koberec, aby byla podlaha vytíratelná a pak už nic – i psům tam bylo tak krásně, že se nechovali jak slon v porcelánu. Náhrady škody se nekonaly.
Ale zpět k té posteli. Majitelka psy miluje – sama má dva irské vlkodavy a k nim cane corso. A připraví pro ně cokoliv – třeba dvě další matrace jen pro ně na zem vedle postele – řekněte si o cokoliv, nic nebude problém. Měli jsme nachystanou misku na vodu v kuchyňce mezi hrnci, ve společenské místnosti u zapáleného krbu vypraný koberec a beraní kůži opět s miskou vody pro pohodlí psů u krbu, k Velikonocům dostali ne děti, ale psi každý svůj balíček výslužky jako dáreček od majitelky. Tady se se psy počítá a milují je, splní Vaše přání, ptejte se, říkejte si, co potřebujete, ale jen je neberte do té postele. Minimálně prý i z ohledu na další hosty, kteří by třeba neradi našly někde schovaný psí chlup v posteli. Je to o toleranci a o tom, že jsme lidé, máme pusu a dokážeme se domluvit, jak si jinak vyjít vstříc. Pak se shledáte s ryzí ochotou hned vedle té neskutečné krásy! A s důvěrou, protože kontrola za vámi nedojde. Dokonce i platbu za nápoje necháte ležet na baru, co jste si sami napočítali a vzali z lednice.
Udělila jsem Apartmánům Trnov Certifikát Přátelské ubytování. Hodně jsem o tom přemýšlela ve vztahu s tím zákazem psa do postele – ale po třech dnech jsem došla k závěru, že mi dlouho nebylo nikde tak moc dobře, že vše se tu kolem pejsků točí a že si ho zaslouží. A to nejen proto, že ve společenské místnosti je prodej předmětů na podporu nadačního fondu irský vlkodav.
VÍCE FOTEK K REPORTÁŽI NAJDETE NA FACEBOOKU >> ZDE
P.S: Vrbu pro pletení pomlázky máte rovnou na zahradě :)
I výlety jsou ideální
Nejraději mám výlety, kdy nemusím nikam přejíždět autem, nebo jen pár minut, a kde chodí málo turistů, abych zvládla svou psycho smečku :) 2 děti a 3 psy. Jedna je 16ti letá psí babka Žofka (skoro slepá a hluchá), pak tříleté torpédo So-Ni-čka (plašící se z davů lidí) a rok a půl mladý retard Sheila (pardon, ale ona je vážně na hlavu), která se bála procházek a tak se ještě někdy sekne a nejde :) Do toho děti 8 a 5 let, kdy min to mladší podle ospalosti jde- nejde-zlobí-plave v bahně. Pro tuto expedici pak ještě přibyl manžel, švagr kulhavého věku, švagrová a dvě barzojky - jedna psí dáma a druhá provokatér, který dokáže zmizet za kopečky. Zátěžová zkouška je připravena dokonale.
To jsme si uvědomili hned cestou do Trnova, kdy jsme zastavili v Rábí projít hrad a najíst se. Když jsme se sami na sebe podívali, jak někam vtrhneme s 5ti psy (z toho dva velikosti dostihového koně), rozhodli jsme se, že nebudeme mít nikomu za zlé, když nás vyhodí :) Nevyhodili. V Rábí jsme zvolili Rabskou hospůdku na návsi. Interiér obyčejné venkovské hospody, a jídlo vynikající domácí. Se švagrovou jsme byly pyšné na to, že našich 5 trotlů leží vzorně a potichu pod stolem. Celé 3 dny se všech 5 psů chovalo ve všech restauracích a cukrárnách naprosto vzorně! (Zde patří díky výcvikům v Herolkách :))
Další den jsme vyrazili do Srní, to je kousek přejezd autem. Tam jsme absolvovali cukrárnu Blanky Milfaitové. I sem psi smí ke stolu. Výtečné domácí dorty a samozřejmě jako suvenýr z cest ty medailemi zdobené marmelády. A hurá za vlky! 1,5 km za Srním směrem na Modravu je parkoviště k vlčímu výběhu. Tam psi nesmí. Mají u parkoviště připravené kotce. Nejsem si jistá, zda jsou celý den ve stínu, o tom bych pochybovala. My dali po procházce psiska do auta pod stromy. Já ocenila klec v kufru svého auta, když jsem viděla, jak jedna barzojka si očistila bahno o přední sedačku švagra a rozblikala v autě alarm :) stejně jako o dvě auta za ní skákali dva knírači kufr-zadní-přední sedačka. Ale do horkých dnů není zavření do auta řešením, my měli podmínky částečně na sněhu a mrazu. A klidně bych se tomuto výletu vyhnula – ve vlčím výběhu je sice lávka nad vlky, ale nemusí tam být vidět. Po 15té hod je krmení . To je šance vidět vlky – ale i tak v ZOO uvidíte víc. I děti byly docela zklamané. Nad vlky se nepokoušejte jít do nejbližší restaurace Kamenný dům – totální hrůza, hosty vlastně nechtějí, cosi otupělého klidně zavře dveře před nosem a vlastně jsme rádi, když vidíme ten svinec okolo, ušetříme si možná střevní potíže.
Jaro na Šumavě: zatímco u Trnova kvetl podběl a my si z něj vařili čaj, do Srní dorazili běžkaři z upravené stopy od Modravy. Podběl jsme natrhali druhý den cestou na Kašperk. Onou třetí cestou. Dvě vedou z Kašperských hor – jedna nepříjemně stoupající, druhá z parkoviště za městem velmi pohodlná a kratší. A Trnova přímo od apartmánu vede 3 km po žluté cesta o samotě, lesem, přes pole, pár chalup a zase les, cesta velmi příjemná, kde jsme smečku vypustili na volno a užili jsme si naprostou pohodu. Honili jsme žluťásky. Velikonoční Kašperk nás zklamal. Nejvýše položený hrad nenabídl nic extra. Kromě extra fronty na jídlo a pití, která se stála dvakrát – jednou na zaplacení a podruhé na odebrání zaplaceného jídla. Před hradem jeden stánek suvenýrů, který je tam celoročně. Jinak nic. Dost lidí nebylo spokojených. Extra prohlídky hradu bylo potřeba rezervovat předem, což s dětmi plánovat odmítám, abych pak někde nebyla ve stresu, zda to stihneme dojít nebo naopak někde nečekat dlouho. Na místě šance byla, ale s dlouhým čekáním. Tak se šlo ještě do Kašperských hor do Muzea motocyklů (chlapi), do výtečné restaurace Nebespán a já s nejmladší dcerou a 3 psy jsme se dali na sestup do Trnova napřed kvůli výdrži. Cestou jsme obdivovali probouzející se mraveniště. Zájemci mohou ještě dobýt nedaleký Pustý hrádek (0,4 km od Kašperku).
Ještě kameny
Výlet po Velikonočním vyhodování jsme zvolili tradiční podél řeky Vydry na Turnerovu chatu. Prý je tam nejlepší zmrzlina na světě (před očima umíchané čerstvé suroviny) a prý tam žije Vydrýsek z Večerníčku. Mimoto je možné se tam ubytovat se psy, takže jsme neočekávali žádné potíže se smečkou v restauraci. Zaparkovali jsme u Čeňkovi pily a pak je to asi 3 km podél bublavé kamenité řeky. Normálně je to turisticky frekventovaná cesta, ale o Velikonoce pár jedinců. Takže jsme psiska zase mohli vypustit na volno. Báječné. Prolézt balvany v řece. Opět báječné. Jen tedy na Turnerově chatě nebyla ani zmrzlina (asi až v létě), ani Vydrýsek. Prý spal. Jídlo bylo přiměřené, dobré, ale gurmánsky nevybočovalo. Proti 5ti-hlavé smečce pod stolem nikdo nic nenamítal, ale cítila jsem spíš povrchní úslužnost přiměřená chatě na dobrém turistickém místě, která si své hosty nemusí předcházet. Co mi vadí, je spousta zákazových vtipných cedulek, kdy má člověk pocit, že něco provedl ještě dřív, než vstoupil. „Neopírejte si Vaše kola o náš plot“, „Zlobivé děti budou odchyceny a utraceny“, .... dekorace venku i uvnitř.
Pro delší túru jdou spojit hned dva výlety – od Turnerovy chaty dojdete za další 3 km až k vlkům u Srní a můžete si udělat hezký okruh, nebo přes Zhúří na Horskou Kvildu nebo ..... A nebo přímo z Trnova ještě do Annína.
Co na to praktici?
Jsem si vědoma, že stále demonstruji v reportážích své hodnocení a svůj názor na objekty. Sice se snahou podívat se na objekt za mnoho pohledů různě náročných hostů a na základě svých zkušeností z mnoha hotelů – i ze služebních cest, z domova i ze zahraničí. Mám co porovnávat a tak považuji své hodnocení za maximálně spravedlivá. Navíc na místě mluvím s ostatními hosty a i s majiteli objektu, abych našla i jiné pohledy na věc. V Trnově jsme se sešli různé povahy. Tedy mohu přidat názor i jiných. Z designu a výtvarna šla hlava kolem úplně všem. Všichni jsme hltali detaily. Všichni jsme obdivovali neotřelé nápady, přátelskost, vstřícnost vyslechnout přání a připomínky, obrovské prostory. Tak obrovské, že se postupně objevovali další a další zákoutí a místnosti na místech už nečekaných. Omylem jsme objevili třeba sklep v našem apartmá, v domnění, že máme dveře zkratkou do špajzky....
Co vadilo? Dlouhé schody do podkroví – min pro starší lidí (švagrovi daly klouby co zabrat) a pro starší pejsky. Měli by být informováni předem. A pak pohled na praktičnost výtvarna. Švagr je stavitel a tak mezi vší tou krásou mu chyběla chlapská ruka, která by lépe ukotvita futra, dala do malého pokoje věšák nebo domyslela odvětrání malé koupelny. Také by večer měl rád nějakou společnost alespoň někam na pivko. Ještě je záhadou rozvod elektriky. U postele min v Modrém apartmá chybí lampička a veškeré vypínače světla jsou proti logickému hledání.
Protože dělám já osobně různé práce, včetně olejomalby, mám pro výtvarníky pochopení. V Trnově mi došlo, jaký je rozdíl mezi ryzí krásou pohledu výtvarníka (to je Trnov bez pochyb) a mezi užitým designem, užitným uměním. Někdy praktičnost ubere na ryzí kráse, ale je prostě potřeba :) Apelovala jsem v modrém apartmánu na závěsy – aby nebylo vidět ze zahrady večer až do vany, na to umělecký paravan nestačí. Vím, závěsy nejsou krásné. Řešila bych ještě mikrovlnku do velkého apartmá (v malém je) a větší odpadkový koš a prkýnko do kuchyně do dvoulůžáku. Popelnici, i kdyby měla být vydlabána do kmene stromu a pomalována, na zahradu ke vchodu pro odkládání bobko-sáčků a vysýpání košů. Myslím, že začínám být prakticky malicherná :)
Protože Trnov je prostě nádherné místo, které mohu vřele doporučit. A když se podívám na lesy okolo, tak v létě určitě i ráj pro houbaře a barůvkáře. Když si lebedíte v apartmá v beraních kožešinách, pečete si ráno topinky na kachlových kamnech a sluníte se na modré terase, můžete mít i myšlenky chtít tam bydlet. To napadalo starou psí babku Žofku, když odmítala opustit pokoj a odjet, byla až dojemná, jak se kryla mezi velkými našitými pelechy. V noci šumí potok a ráno ptačí koncert. Civilizace je do půl hodiny.
Martina Pupcsiková
FB: www.facebook.com/dovolenasepsem (kde je vždy více fotek z reportážních pobytových testů)
databáze ubytování v ČR, kde jsou i psi vítáni