Bretagne s camping car itinerář
4.500 km do Brategne na 2 týdny – na FB jste mne prosili dodat k fotkám itinerář naší cesty jako možnou inspiraci pro Vás, takže i když to není po Česku, vyhovuji a zde je naše cesta: 1. Den: auto jsme vyzvedli v Ústí a jeli ho domů nabalit (bylo nutné kromě věcí vzít i nádobí, deky, ....) vyrážíme odpoledne. Jedeme bohužel pomaleji, než jsme chtěli, protože se malým dětem moc nelíbí cesta a tak stavíme častěji a hlavně stavíme v době spánku (mrně 1,5 roku chce do postele, v sedačce pláče a v posteli se nedá jet bezpečně, tudíž naše cesta potrvá déle, když spánek = bivakujeme). Přespáváme za Nürnberg na velkém parkovišti s restaurací mezi kamiony.
2. Dlouhá cesta – jedeme horem přes Aachen a přes Belgii – děti ukončují dlouhou cestu „kousek“ za francouzskými hranicemi (konečně aspoň Francie!) – nocujeme v Piccardii, v kempu „La Tortille“ v Cléry-sur-Somme. Kemp je útulný, spousty divokých králíků, jediný kemp za celou dobu, kde se sprchy platili extra na žetony (jinde byly v ceně) – zato velmi klidný kemp s málo hosty, daleko nikde nic, nelze dojít do města pěšky. Jsmě šťastní za „bezpečný nocleh, i příbuzní z Francie nás varovali, spát jinde než v kempech, minimum je prý osvětlená benzínka. Konečně, když jsme si půjčovali auto, tak nás majitel připravoval, že letos všichni, kdo jeli do Francie (hl. Provance) byly oloupeni, jedni dokonce přepadeni s nožen na krk. Tudíž jsem na kempech trvala za cenu, že budeme hledat déle!
3. Jedeme do Normandie (kvůli zdlouhavému cestování s malými dětmi měníme celý plán, kdy jsme měli být druhý den v St. Malo :o)) a rozhodneme se tedy neminout pláže vylodění, aneb den D. Cestou prohlídka v Abbey de Jumiéges (nádherné opatství v grandiózních troskách v rozlehlém parku – psi tam mohly). K večeru dojíždíme na pláže vylodění, nocujeme v kempu v Arromanches (je tam i zdarma stání vedle kempu na asfaltovém parkovišti se vším potřebným pro campingy, to ale bylo plné a méně komfortní). Kemp je ve městě v centru, pěšky dojdete do restaurací i na pláž. (ovšem neotálejte, přestává se tam vařit kolem 9. večerní, pak max palačinky další hodinu a pak už nic). – aneb s campingem si vemte gril a piknikujte, my to neměli a některé dny jsme prostě restaurace nezkoordinovali s našimi dojezdy. Když máte gril, cestou koupíte maso-rybu a máte vystaráno, mnohem lepší než párky a sekaná z Čech, i když lednička na cestu umožňuje i tyto zásoby). P.S: dnes jsme zjistili, že bude lepší mapa než navigace, která nás opakovaně táhne úzkými spletitými uličkami, kde jednak není benzínka na dotankování (horké chvilky) a je to adrenalin, kde se vytočíme, jeden most přesně na šíři auta se zalomením v půlce byl tedy na milimetry (velmi horké chvilky) – a abych předběhla, navigace nám i další dny připravuje adrenalinové zážitky, po pár dnech si tedy vybojuji čestné místo navigátora podle mapy a jde to lépe :o))
4. Ráno si projíždíme celé pobřeží – všechny pláže vylodění „den D“. Kdyby byl čas, je kolem spousta památníků k této události – po plážích i v okolních městech. My ale jedeme na Mont Saint-Michel (druhá nejprofláklejší památka Francie po Eifelovce), na hranici mezi Normandií a Bretaní (ještě Normandie). Rozlehlé parkoviště dál za náspem, hezká procházka nebo se můžete přiblížit busem zdarma (i se psy). Mnoho turistů v uličkách, psi nesmí až pouze na vrchol na prohlídku, jinak OK. Jedeme do St. Malo (oproti plánu o 2 dny později :o)) a bohužel nestíháme Cancale (kousek od St.Malo městečko s ústřicemi). Kemp „municipal“ La cité d´Alet – parádní. Navíc se dá po pobřeží dojít do centra za hradbami. St.Malo má duši, tohle město opakovaně zbožňuji, manžel zde chtěl zůstat déle, ale cesta byla nabitá .... večer v St.Malo nemá chybu.
5. Ráno si jdeme projít bunkry nad kempem v St.Malo a sledujeme přístav (největší na této straně, jediný na trajekty na normandské ostrovy, před námi odplouvá křižník snad větší než celé historické centrum za ním) – a propó tip: když někdy budete mít čas, odsud jezdí trajekty na normandské ostrovy a hl. na ostrov Jersey – ten stojí za hřích! Jezdím tam opakovaně, protože tam žije má sestra, ale pohádkový sen je zde skutečností, nádherná malá zem – pouze: bez psů nebo s povolením, jelikož je to sice samostatný malinký stát, ale sympatizující s Británií, tudíž stejná pravidla jako pro britskou korunu ...) ..... Nestihli jsme: historické město Dinan ani Dinard. Ani Aquarium za St. Malo. Naším cílem je: Smaragdové pobřeží. Pevnost Fort La Latte a hned vedle (mezitím procházka) maják na Cap Fréhel (ornitologická rezervace, vřesoviště) – byla by to krása a dlouhá procházka, ale nám lije jak z konve :o)) takže jedeme dál sčíhnout vyhlášené pláže (prý že Bretagne není na koupání, my našli spoustu nádherných) – mezi Cap Fréhel a Erqui se srdce směje (na nás se ale zároveň smál déšť, tak jsme je nevyzkoušeli) – jsou u nich i nádherné kempy. My se ale odpoledne rozhodli pro větší přesun až na Cote de Goëlo. Původně jsme chtěli spát v Saint-Quay-Portrieux, ale místní stání bylo plné a nechtěli jsme riskovat stát za zdí a dostat min pokutu. Rozhodli jsme se namátkou hledat kemp v okolních vesnicích směrem na sever – kdo vybírá, přebere: bylo jich tam dost a my špekulovali, aby to bylo blízko do města do restaurace, nebo alespoň přímo na pláži .... a vybírali jsme tak dlouho, až se začalo smrákat, děti brečet a my chtěli jakýkoliv kemp teď hned :o) ... čert ví, jak se ta díra jmenovala, byl to maličká municipal, kde jsme málem zůstali viset v zatáčce a úzkých uličkách. Když manžel podotkl, že „tohle je pomsta zákona kočovným cikánům“ (protože ve Francii musí mít mnohé město a vesnice kemp dle kočovného zákona, proto také jich je tolik), ani netušil, jakou má pravdu. V malém kempu jsme byli my, 3 kočovní cigáni a 1 alternativní angličané. Strašně se nám tam líbilo. Kemp byl přímo na pláži, kde byly tisíce vyplavených ústřic a svatojakubských mušlí, východ slunce nad rybářskými bárkami a mořem z postele auta .... to byla naše největší romantika této cesty :o) a paradoxně to byl nejlépe vybavený kemp, i když malý: přípojka na vodu měla koncovku, kterou jsme si nemuseli kupovat nebo platit za 100m litrů, na wc byl toaleťák (který nebyl nikde jinde, ani ve 4-hvězdičkových kempech) a ráno dojel výběrčí a noc nás stála kolem 6 Euro (platili jsme někde až 45, ceny tedy byly různorodé.
6. Ráno probrouzdat nohy v moři a směr: Pointe de l´Arcouses, kde je velké parkoviště a lodě na ostrov Ile de Brehat. Určitě tam jeďte! Psi nejsou problém nikde, na ostrově mají dokonce tříděný odpad: sklo-plasty-psí. Odpoledne přejezd na Pobřeží růžové žuly (Cote de Granit Rose). Kemp La Ranolien v Ploumanach byl doporuče průvodcem a je příjemný, ideální pro start vycházky po růžové žuly (krásná procházka). My zvolili jiný, v centru města Trégastel (vedle), protože jsme chtěli večer do restaurace :o) ten byl blízko pláže a místa, odkud jezdí lodě na Sept Iles (sedm ostrovů – mj. ornitologická rezervace). Ty snad stihneme příště :o)
7. Velká změna tour-plan! Normálně bychom odtud jeli dál na západní divoké pobřeží, ale my se jeli potkat úplně jinam na víkend s mou sestrou. Jak jsme zmínila, moje sestra žije s rodinou na ostrově Jersey, a letos jsme se chtěli potkat na „půli cestě“ v Bretani. Moje sestra vybrala jako místo setkání Puy du Fou, což je historický mega zábavní park, kam si koupila lístky. Tím jsme obětovali západní pobřeží (snad někdy jindy) a jeli cestu ve tvaru „Z“ úplně na východ a na jih, ještě daleko pod Nantes :o)) trvalo nám to celý den a ubytovali jsme se vedle Puy du Fou v Chamretaud, ve 4-hvězdičkovém kempu „Au Bois du Cé“ na 3 noci. Pozn: více hvězdiček u kempu neznamená lepší sprchy nebo čistotu, pouze více vybavení – hl. bazén. Pozn 2: francouzské kempy v duchu pikniku NEmají restaurace nebo kiosky jako ty naše, takže si nakupte cestou nebo si dejte časovou rezervu dojít/dojet do restaurace. Tento kemp měl ale malý kiosek na bagety, pokud jste si je večer objednali :o))
8. Celý den v Puy du Fou – sakra ale že vědí, co dělají. Nádhera! (sem psi nesmějí)
9. Chtěla jsem znovu do Puy du Fou (zdaleka jsme za 1 den neviděli vše), ale rodina zvolila relax – bazén a jít na kolo (což je s dětmi rpoblém, tady se jezdí hlavně po silnici, nejsou cyklostezky – našli jsme něco u větrného mlýna v Les Herbiers, ale bylo to dost v terénu, takže spíš procházka nebo vedení kola). Do Puy du Fou se ale rozhodně ještě někdy chci vrátit! Konečně v okolí je také co dělat.
10. Ráno se loučíme se sestrou a dětmi. Tento rok to bylo velmi krátké setkání :o( Čeká nás objevování jižní Bretaně, jedeme postupně směrem na západ podél jižního pobřeží. Letmo projedeme La Baule a míříme na soliska, o kterých jsem četla v Lidé a země. Batz-sur-Mer je ideálním východiskem, kromě muzea je tu skvělá silnice napříč solnými políčky směrem na Guérande, kterých tu není málo, svět sám pro sebe. Zastavujeme někde vprostřed a procházíme si je. Působivé. Pak Guérande a jeho uličky za hradbami. Na noc jedeme do Piriac-sur-Mer. Kempů je zde víc. Příjemný západ slunce na pláži, v tomto menším městečku překvapivě dobrá restaurace u moře.
11. Ráno ještě pláž v Piriac-sur-Mer na cachtání nohou. Teprve nacházíme pravé centrum města a je opravdu krásné. Jedeme do zálivu Morbihan, kterému je dobré věnovat více času než jsme měli my – projet si ho okolo autem nebo ideálně lodí by bylo lepší. My se věnovali městu Vannes, které nás okouzlilo. Dětem jsme věnovali čas v Aquariu. Hned vedle akvárka je „motýlí dům“, dá se to spojit za zvýhodněné vstupné. Obojí je dál od centra (mapka z íčka trochu klame, ztratili jsme čas ve snaze to najít pěšky, určitě dojeďte autem). Na noc jedeme do Carnacu zde je asi 20 kempů buď blíž menhirům nebo u pláže, každopádně restuarace na večeři jsou někde mezi v centru města, na dojezd budete potřebovat z kempu auto. My zvolili dle doporučení 4-hvězdičkový Le Rosnual, asi zbytečně. Byl dost drahý a kromě úžasného bazénu a většího dětského hřiště ničím extra, výjimečně tedy měl i pizzerii, tj. možnost jídla v areálu. Byli jsme jediný camping car, tento kemp je plný hlavně mobilheimy a jak se zdálo obyvateli v domcích na celé léto. Bazén byl skvostný, ale my potřebovali jet dál, čas nám ubíhal a touha vidět ještě mnohé nás lákala víc. Kemp Le Rosnual měl ale nespornou výhodu – zadní východ vedl do krásného lesa a ten po kratičké procházce s trháním ostružin (asi 15 min) vyústil přímo u menhirů (hlavní pole), takže nebyla nutnost přejíždět zase autem. Carnacké menhiry jsou vyhlášené, tajemné a úchvatné, jen za plotem, takže se přímo k nim nedostanete. I tak jsou působivé. Pak jsme jeli dál a našli jsme za asi 3 města turisticky neprofláklá pole menhirů. Podle mě lepších než v Carnacu. Kerzerho. Parkoviště vedle a vysocí obři, které můžete oblézat dle libosti. Směrovka slibovala procházku 8 km a já tuším, že to mohla být úžasná podívané i v lese. My dováděli dlouho na polích a celou trasu jsme nedali, škoda. V Kezerho to byla asi nejvíc působivé, spolu s Růžovou žulou z minulého týdne. Naše cesta vedla do Bélz, resp. v tomto městečku, kde se shlukují spíše výtvarníci, přes můstek na Saint-Cado, malinký ostrůvek kde není nic jen příjemná atmosféra. Romantické hezoučké místo. Pak jsme se rozhodovali – další den jsme se měli začít vracet do Čech a toho co vidět a kam dojet byla fůra :o) dojet jižní pobřeží a celý divoký západ se nám nepodařilo, i tak byly 2 týdny nabité a stíhali jsme minimum všech krás kolem! Rozhodli jsme se již ne pro velké přesuny a vydali se na Quiberonský poloostrov. Z jižního cípu z Quiberonu se jezdí lodí na Belle-Ile, což prý stojí také za hřích, ale čas byl proti nám. Každopádně je to krásná úžina se zcela odlišným rázem – větrno, háje obrovských borovic ošlehaných větrem, písečné duny, militerní objekty a hlavně poprvé jsme narazili na cyklostezky mimo silnice. Kempů je zde víc, některé již měli zavřeno mimo sezónu. My vybrali camping municipal de Penthiévre, snad nejlepší za celý pobyt. Obrovský je malé slovo. Hned na pláži, spousta sociálek kousek od sebe a hlavně se tam dalo dostat i po zavírací době kempu na číselný kód vyvěšený na nástěnce :o) aneb: zdržíte se v restauraci, tak se stále máte možnost ubytovat – jednoduché, chytré, všude jinde ale po určité hodině zavírali. Kasírovalo se pak druhý den při odjezdu a cena byla také příjemná 11,31 Euro.
12. Ádie Bretagne: nastal čas se obrátit k domovu, když počítáme rezervu na cestu s dětmi (poměrně malou oproti cestě sem) a rezervu na úklid auta před předáním. Romantické ráno s východem slunce na pláži, sbírání mušlí a cachtání a pak jen zamávat. Ach jo, nechce se nám, je to krásná zem s dobrým zázemím pro tento druh cestování a poznávání. Děti snášeli dlouhou cestu zase po svém, tak jsme zavrhli i odbočku do Foret de Paimpont cestou do Rennes (les kouzelníka Merlina), stejně by to tam chtělo na déle než zastavit. Sbažíme se dojet za Paříž, což se nám nakonec podařilo a náhoda tomu chtěla, že jsme skončili v oblasti Champagne, aniž bychom to dopředu věděli. Když jsme na jedné benzínce udělali večeři, holky si odpočinuly a chvíli usnuly v sedačkách, jeli jsme, kam to šlo (bohužel jim dlouho spát v sedačkách nešlo, pak je vše bolelo a chtěli do postele). Za Paříží již nebyl prostor na experimenty „tak který kemp vybereme“, tam jich nebylo mnoho, třeba tak po 100 km. Na řadu přišel atlas, který si manžel půjčil a kde byl seznam stání po Francii pro obytňáky. Zdaleka tam nebyly všcehny, atlas měl velké rezervy, ale za Paříží na východ už bylo třeba jet na jistotu, takže jsme našli 2, které připadali v úvahu – kam dojedeme na únavu a hlavně na limit dětí: kemp v Esternay byl již zavřený, přijeli jsme pozdě a tak jsme pokračovali na stání (není za závorou) do Chevigny. Jak nás překvapila cedule „vítá vás region Champagne“ a za tmy míjené vinice, sklípky, snad „hlavní město“ šampaňského Vertus (co adresa to vinařský závod libozvučných jmen). I ono stání pro campingy v Chevigy bylo vlastně soukromé parkoviště u vinaře, kde jsme si ráno mohli koupit autentický artefakt spolu s placením 5 Euro za noc. Takže na letošného Silvestra jsme připraveni stylově :o) a propó: Chympagne se svými vinařskými stezkami je kouzelná oblast, zde by se také dala strávit dovolená .... pro obytňáky to ovšem již není tak země zaslíbená jako Bretagne a Normandie.
13. Dlouhý přejezd od „šampíček“ až domů, chvíli jsme mysleli, že už budeme muset nechat finiš na druhý den. Ale nakonec: spíme ve svých postýlkách doma :o)
14. Čistíme auto a jedeme ho předat do Ústí. Někdy znovu s tímto křižníkem? Asi ano. Po pravdě: první 4 dny jsme myslela, že to je velký omyl, ale pak jsme tomu přišla na chuť:
výhody: domek stále s sebou – postel, lednice, kuchyně, kdekoliv je zázemí vč. WC a nemusíte stále nosit a vybalovat věci do penzionu/z penzionu, svůj bordýlek si vozíte s sebou, jen ho zajistíte při cestě, aby nepopadal. Dá se tak poznat velká štreka, kort v zemi, kde se s těmito auty všude počítá na parkování. Chtělo by to jen více času, aby se dalo dělat víc než přejíždět a užít si i den někde v místě pro lepší poznání – ideální na důchod, když zdraví a finance dovolí – ve Francii takto tráví prázdniny hlavně důchodci. Pes na cestách – proč ne :o) Voda a WC vystačí tak na 3 dny a vždy najdete místo, kde doplnit vodu a vypustit WC (i na parkovištích, v kempech, benzínkách). Plyn na vaření vezete 2 bomby a 1 Vám bohatě stačí na celou dobu.
Nevýhody: rozmyslete si děti do 5 let, pod 2 roky určitě :o) je to pak náročná dovolená, našich 4.500 km byla dřina :o) vrátili jsme se hrozně unavení. Přálo nám počasí (v Bretani prý stále prší, třeba 15x za den – nám pršelo 1 den a 14 dní sluníčko – přemýšlela jsme, jak bych asi sušila prádlo ta vlhkost v autě ???? stačili každodenní ručníky a komfort v autě se snížil. A moje trauma: sociálky v kempech – nebojte, jsou čištěné a nejsem ani padavka, jezdím na vodu a tam je to horší :o)) ale nějak jinak vnímám „hlavní dovolenou“ a po 14 dnech už jsem se těšila, až se nebudu koupat v žabkách a s otužováním (zděné i dřevěné příbytky na sprchy mají obvykle „fuky“ a malý prostor uvnitř, kam odložit věci. Pokud jdete do takové sprchy se 2ma malými dětmi, je to adrenalin: jedno mrzne nebo to oblečené je zase mokré, mezitím se snaží otvírat dveře nebo shodí vaše suché věci do té louže dole .... takže se vracím na začátek: děti do 5 let nebyl ideální nápad, i když jsme to zvládli :o)) jasně, v autě je i sprcha my ji využili jako úložný prostor a i tak jsme šla radši do společných umývárek, přeci jen: zase ta vlhkost v autě mne nelákala. Auto jsme měli na wc a čištění zubů, člověk se i beztak rád prošel. A pak jídlo: těšila jsme se na Francii pro gastrozážitky v restauracích a ty byly skvělé, ale bylo jich málo - špatně se sehrává čas dojezdů a doby, kdy restaurace ještě nebo už vaří a podávají víc než nápoje (!) plus doba, než zavře kemp a než jsou ospalé děti. Nezapomeňte tedy, že francouzi milují piknik a do auta vemte i gril, pak budou večery bez restaurace příjemnější :o) Manžel jako asi každý chlap kouzlu campingů propadl a chce znovu, asi Norsko, prý ale s kamarádem, min než děti dorostou. Já musím uzrát časem na další takovou dovču – až děti povyrostou, ale jelikož nám Bretagne zůstala ještě velká část skryta, tak asi ano, protože ji musím dojet :o) a tohle je na tuto zemi ideální způsob. A pak na ten důchod svítá naděje aktivního stáří :o)
Martina Pupcsiková
www.dovolena-se-psem.cz